Rezistence: Obrat o 180 stupňů
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?
Druhý díl navazuje přesně tam, kde první skončil, tudíž po rozpadu frakcí Neohroženosti a Odevzdanosti a následným odchodem Tris, jejího bratra Caleba, Tobiase, jeho otce Marcuse a Petera k Mírumilovným. Tudíž, pokud si už z děje Divergence mnoho nepamatujete, doporučuju si dát před Rezistencí re-reading. Na druhou stranu, pokud tak neučiníte, stále máte šanci se zorientovat v ději, neboť Veronica vám přihraje pár flashbacků a Trisiných myšlenek ohledně minulosti.
Já si žádný re-reading z nedostatku času nedala, nicméně mi to nijak zvlášť nepřekáželo – děj prvního dílu jsem měla stále živě v paměti. Stejně jako širokou škálu emocí, které ve mně vyvolal, včetně nedočkavosti, jak že se to všechno vyvine. Z nadšení se bohužel brzy stalo hluboké zklamání – Rezistence mě minimálně do poloviny knihy absolutně nebavila.
Ne snad, že by se nic nedělo, ono se toho dělo hodně… Kniha byla nacpaná akcí, neustále se něco dělo, cestovalo se po celém Chicagu – což měla být zřejmě kompenzace za dění na základně Neohrožených v prvním díle, které bylo vážně úžasné -, avšak ani to mi nezabránilo v tom, abych se sama sebe ptala, kde je to záhadné něco, co mě u prvního dílu nutilo otáčet jednu stránku za druhou. U Rezistence totiž ono něco chybělo a já četla spíše ze setrvačnosti.
Věc se má totiž tak. Tris, která byla v prvním dílu spíše ustrašená (ačkoliv v závěru knihy si zahrála na hrdinku), se v Rezistenci proměnila na hrdinku s velkým H. Každého chtěla zachraňovat, všude se pletla (a to spíše tam, kam neměla) a ve spoustě chvil se chovala jako malý fracek. Uvědomovala si, že se její chování nemusí zamlouvat ostatním, ale spíše než aby si všechno promyslela a našla jiné východisko, fňukala a fňukala a dál se chovala vyloženě pitomě.
Tobias byl kapitola sama o sobě. Musím říci, že mé sympatie vůči němu vůbec neochably, a i když i on měl své slabé chvilky, líbilo se mi, že se nechoval jako hrdina, kterému leží na srdci jen blaho jeho milé, ale dokázal Tris pěkně seřvat, pokud to situace vyžadovala. V podstatě udělal to, co jsem měla chuť udělat já celou první polovinu knihy.
Na druhou stranu, ti dva spolu byli jako bomba, jen tak tak připravená vybuchnout. Hádali se pořád a neustále. Ze začátku to bylo celkem fajn, byla jsem ráda, že se nestali jedním z mnoha tuctových a přeslazených párů, ale pořád se drželi oné „normálnosti“, které jsem si na nich tak cenila. Jenže když se začali hádat na každé stránce (výjimečně na každé druhé), začala jsem být vážně otrávená a proklínala se, že jsem si vůbec kdy postěžovala, že nejsou přeslazený pár. Ne že by neměli pár hezkých momentů… ale těch hádek byla přehršle.
Na druhou stanu, nemyslete si, že mě kniha vůbec nebavila. To zase ne. Ona spousta akce se postarala o své, obzvláště v druhé polovině knihy, kdy se chování Tris aspoň trochu přiblížilo normálu a s Tobiasem se tolik nehádali. U pár scén dokonce slzička ukápla, Petera jsem skoro začala mít ráda a Veronica se nám několika šokujícími zvraty postarala také o pár bezdechých chvilek. Také konec byl podobně jako v Divergenci grandiózní a poslední dvě strany mi málem způsobily infarkt. A poslední věta o tom, jak se strhl povyk, vystihla dokonale to, co se právě odehrávalo v mém pokoji. Měla jsem vážně chuť se pořádně rozeřvat, protože z toho, co mě ze začátku vůbec nebavilo, se vyklubalo něco, co jsem nechtěla odložit. Vážně si neumím představit, jak by tohle mohlo pokračovat, a snažím se na to ani moc nemyslet. Přeci jen, když si vezmeme, kdy u nás vyjde třetí díl… Když ještě nevyšel ani v Americe! Veronica má zřejmě opravdovou zálibu v mučení svých fanoušků…
Jak už jsem řekla, kniha mě ze začátku vůbec nebavila a četla jsem ji jen ze setrvačnosti. V druhé polovině však nastal takový obrat, že jsem prostě MUSELA změnit závěrečné hodnocení. A s odstupem času po přečtení musím uznat i to, že sem tam bylo to Trisino hloupé chování pochopitelné. A přestože doufám, že ve třetím díle se aspoň na chvíli stane z Tris a Tobiase přeslazený pár (i když soudě podle tempa, jaký příběh nabírá, pochybuju, že na nějaké cukrování budou mít čas), ony i ty hádky měly své zvláštní „kouzlo“. Podtrženo a sečteno, Rezistence není vůbec špatná. Vlastně je celkem dobrá. Možná i skvělá. Ale kvalit Divergence nedosahuje – alespoň dle mého.
Rezistence
Veronica Rothová · Vydavatelství: CooBoo, 2012
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se vším, co to znamená?
Počet stran: 192 stran
Vazba: pevná vazba
Autorka je knižní blogerka, článek byl původně publikovaný na jejím blogu.
