Proč teď žijeme v příběhu Addie LaRue

Když mi kolegyně poprvé doporučila k přečtení Neviditelný život Addie LaRue od Victorie Schwab, přiznávám, že nejprve jsem nad knihou tak trochu ohrnula nos. Můj první dojem z anotace a především z obálky knihy byl totiž ten, že se jedná o fantasy a young adult, a to jsou žánry, které jdou zkrátka mimo mě a mou knihovnu. Doufám, že téhle chyby se vyvarujete, jsem totiž nesmírně ráda, že jsem si tuhle knihu nakonec přece jen přečetla.

Příběh rámuje klasické faustovské téma – dívka se upíše ďáblu, aby mohla žít věčně, má to ovšem skulinku. Nikdo si ji nikdy nezapamatuje. Addie LaRue tak prochází dějinami po tři staletí až konečně, v současnosti v New Yorku, potká knihkupce, který si ji pamatuje. A že se nám tu rýsuje jeden nešťastný milostný příběh, o tom samozřejmě není pochyb.

Zpočátku se mi zdálo, že to bude příběh lehce prvoplánový, ale vlastně mi to už od prvních stránek nevadilo, protože jsem se ponořila jak do atmosféry současného New Yorku, tak do kouzelných výletů časem do nejrůznějších historických okamžiků. Zhruba za polovinou si na čtenáře a čtenářky chystá autorka příjemný, leč nepříliš překvapivý zvrat, díky kterému poslední část knihy chytne intenzivní spád a energii. Ze začátku to byla spíš lehká odpočinková četba, ke které se stulíte v utahané nedělní odpoledne, ke konci už jsem odevzdaně vláčela knížku všude s sebou, protože jsem nutně potřebovala vědět, jak to s Addie celé dopadne.

Emancipovaná pohádka

Addie LaRue je sympaticky nadčasová postava, která se sebou z mladické naivity nejprve nechá vláčet, ale postupem času (když je vám přes tři sta, začínáte mít zjevně rozum) získává nad svou kletbou jistou moc. Kupříkladu se jí podaří vetknout se mnoha uměleckých děl a zůstat tak v paměti když ne konkrétním lidem, tak „alespoň“ lidstvu. A jestli máte pocit, že kletbu zlomí polibek od sličného knihkupce… Tak vám s klidem v duši rovnou prozradím, že tenhle typ příběhu to není. A že Henry, poetický knihomolský hrdina, má sám problémů víc než dost; i když podobných příběhů, kde neexistuje „muž hrdina“ pořád přibývá, tak mi to stále ještě připadá jako osvěžující změna a myslím, že stojí za zmínku, že byť jde do velké míry o Addie LaRue o pohádku, je to pohádka emancipovaná.

Pokud teď máte chuť vypravit se do minulosti, zažít velkolepý, spektakulární milostný příběh, nechat se unést kapkou magie… na nic nečekejte a popadněte Addie LaRue. Vím, že přirovnávat knihy k jiným je leckdy ošemetné, ale tady se toho nebojím – pokud s láskou vzpomínáte na čtení románů Zakletý v čase nebo Noční cirkus, tohle by se vám s velkou pravděpodobností mělo zamlouvat taky.

Protože knihu čteme právě teď v říjnu v našem Čtenářském klubu, máte s kódem CTENARSKYKLUB9 v našem knihkupectví celý měsíc poštovné zdarma na objednávku, ve které bude tahle krásná, poetická a magická kniha 🙂