O tančících želvičkách a dalších Francouzích
Ve druhém dílu románové trilogie se opět setkáváme s Francouzkou Joséphine Cortésovou. Katherine Pancolová nám znovu zprostředkovává vhled do francouzské společnosti a života Joséphine, jejích dcer Hortense a Zoé, sestry Iris a dalších obyvatel čtvrti, do které se Joséphine nově přistěhovala.
Joséphine se vzpamatovává z literárního úspěchu, který následoval po vydání knihy psané pro její sestru. Dcera Hortense ale neváhala a sdělila světu, kdo je skutečnou autorkou knihy. Sestra Iris viní Joséphine z toho, že se jí snaží vše vzít. Nejprve slávu, a pak i manžela. Co je na tom ale pravdy? Opravdu je Joséphininým cílem získat vše, co patří Iris?
Hortense odjela do Anglie studovat módní návrhářství a Zoé pomalu vyrůstá. Sice je to dle slov učitelů zlatíčko a je chytrá, ale její dospívání se bez problémů neobejde. Ani Hortense nestuduje v zahraničí bez potíží. Spolubydlící jí dělá ze života peklo a z bytu chlívek, ač se nejprve tvářila jako přijatelná a čistotná. Navíc se bez otce nevyrůstá zrovna snadno. Joséphinin manžel Antoine zmizel v Keni a vychází najevo, že ho pravděpodobně sežrali krokodýli. Ne pravděpodobně, ale určitě. Proč ale potom přichází Joséphine dopis podepsaný jeho rukou? Zoé to dodává novou naději a věří v brzký návrat otce. Její dětská vynalézavost dokonce nebere v potaz jeho smrt, a tak může Antoine zasednout ke štědrovečerní tabuli spolu se svou rodinou.
Idylický obraz místy naruší vražda. Že by nakonec čtvrť pro francouzskou smetánku nebyla pro Joséphine a její dcery příliš bezpečná? Uniká Joséphine smrti pouze proto, že si Zoéina učitelka pořídila stejnou čapku jako ona? Do poklidného života plného běžných starostí a milostných příběhů najednou vstupuje strach a ohrožení. Mrtvých žen přibývá a Joséphine začíná být z mužů ve svém okolí opravdu zoufalá.
V okamžiku, kdy překonáte počáteční nesnáze při orientaci v příběhových liniích a jménech, vás kniha pohltí a vy nebudete moci přestat číst. Katherine Pancolová vypráví příběhy obyčejných dní plných starostí, které zná snad každý. Místy si odskočí do jiného žánru, což knihu dělá stále zajímavější, a vy až do poslední chvíle nebudete tušit, který žánr dominuje a jak kniha skončí. Také k důvodu, proč se kniha jmenuje Pomalý valčík želviček, se budete muset chvíli pročítat.
Pokud hledáte zajímavou knihu na dlouhé zimní večery a dny strávené pod peřinou, právě jste ji našli.
Po knize Žluté oči krokodýlů následovalo vydání Pomalého valčíku želviček a trilogii příští rok uzavře kniha Veverky v Central parku bývají v pondělí smutné, která vyjde v nakladatelství JOTA. Katherine Pancolová žije od svých pěti let ve Francii a vládne několika jazyky. Dlouho se živila jako novinářka a přispívala do magazínů jako Cosmopolitan a Paris-Match. Za Žluté oči krokodýlů byla vyhlášena autorkou roku. První díl trilogie byl oceněn nejen ve Francii a v Rusku, ale v roce 2011 ji i český sever iLiteratura.cz označil za jednu z nejlepších knih roku.
Pomalý valčík želviček
Co nového se stalo od minule? Nejpodstatnější je asi fakt, že Joséphinu potkla ohromný literární úspěch. Ztratila ale manžela Antoina, který zmizel v Keni. Sežrali ho opravdu krokodýli se žlutýma očima? Joséphine se přestěhovala z pařížského předměstí do bohaté čtvrti, zdánlivě bezpečného místa pro život francouzské smetánky. Jaké je to být slavnou, ptá se Joséphine? Je tím člověk šťastnější? Změnilo se všechno, ale vlastně se nezměnilo nic. Její ambiciózní dcera Hortense se právě přestěhovala do Londýna, aby prokázala svůj talent v módním byznysu. Roztomilá dcera Zoé zvolna odrůstá dětství, nikoli bez potíží. Joséphinina egocentrická sestra Iris, notorická lhářka, se bohužel nezměnila vůbec… Románová trilogie zaznamenala ve Francii obrovský úspěch, prvního dílu Žluté oči krokodýlů se prodalo přes milion kusů.
