Jak se stát jiným: Naštvané psaní se silným příběhem
Édouarda Louise asi nemusíme dlouze představovat. Tenhle dnes třicetiletý francouzský autor je i v Česku velmi známý. Právě mu v češtině vyšla už pátá kniha s názvem Jak se stát jiný - my ji pro vás přečetli a níže se dočtete, jak se nám líbila.
Už Édouardova první kniha, Skoncovat s Eddym B., která v češtině vyšla v roce 2018, slavila velký úspěch. Pro autorovu tvorbu jsou typická témata, kterým se chce věnovat: píše o chudobě, ponižování nižších vrstev lidí ve společnosti, o násilí, které je na nich pácháno a s tím související například odsouvání LGBTQ+ osob na okraj. Tahle témata čtenářům ukazuje skrze vlastní životní příběhy – sebe a své rodiny. Skoncovat s Eddym B. a Dějiny násilí byly příběhy z jeho perspektivy, Kdo zabil mého otce a Souboje a proměny jedné ženy nahlížely na životy autorových rodičů.
Kniha Jak se stát jiným v tomhle není odlišná. Édouard Louis v ní vypráví o celém svém životě. Při četbě se ale zdá, jako by životů prožil už několik, i když je mu pouhých třicet let. Mluví o svém dětství na francouzském venkově, kde byl šikanován a ponižován jak lidmi z vesnice, tak svou vlastní rodinou. Měl pocit, že pouze opuštění vesnice ho může zachránit. Tak utekl studovat.
Poznal knihy, divadlo, unikl každovečernímu sezení u televize v kouřem nasáklém domě bez dveří, bez soukromí. Únik ale není bezbolestný. Setkává se se spolužáky, kteří se distingovaně baví o cestování, o knihách, o kultuře. Opět mu přijde, že musí hrát nějakou roli, že do svého okolí nezapadá. Pod křídly spolužačky Eleny a její rodiny se naučí stolování, správné mluvě a posouvá se dál, ve svých očích zase dál od traumatu vesnice. Mladý Édouard cvičí gesta, výslovnost, napodobuje Elenu jak se dá.
Po setkání s věhlasným filozofem a spisovatelem Didierem Eribonem, který se mu stane blízkým přítelem, se svou obrovskou pílí dostane na vysokou školu do Paříže. Sbližuje se s intelektuály, potkává vlivné muže, se kterými navazuje krátké vztahy, které ho ale spoustu učí. Především se učí sám o sobě, o své neustálé potřebě se měnit a unikat světu násilí, ze kterého pochází.
Édouard Louis sám říká, že pro něj psaní není terapií, jeho psaní je politické. Chce upozorňovat na problémy chudších vrstev, na násilí, ponižování a nepřijetí, které v téhle společnosti není výjimkou. Píše o změně, protože nechce měnit jen sám sebe, ale cítí potřebu toho, aby se změnila celá společnost. Nezdráhá se ukazovat na konkrétní politiky, kteří tenhle stav společnosti dopustí. Jeho psaní je odvážné, silné, dojemné, bravurní. Při četbě je patrné, že autor nevnímá literaturu tak moc jako nepřístupnou formu uměleckého vyjádření, ale prostor vyjádřit svoje společensko-politické myšlenky. Píše velmi přívětivě, chce popisovat extraliterární svět tak, jak ho zná, bez metafor, bez příkras. Nesnaží se naplňovat nepřístupnou estetickou formu, která by byla srozumitelná jen vzdělaným privilegovaným čtenářům. I literatura se, podle něj, má proměnit.
Knihu Jak se stát jiným vám s čistým svědomím rozhodně doporučujeme. I když můžete číst knihu klidně jako první, osamocenou, určitě vám četba nedá tolik, jako když si přečtete jednu po druhé tak, jak vycházely. Autor se sem tam odkazuje na už popsané události, přidává ale třeba nový pohled, vypíchne jiný detail, který je důležitý pro jinou perspektivu.
