Sbírka povídek Deset žen od Marcely Serranové je v mnoha ohledech poměrně unikátní dílo. I když se jedná o sbírku víceméně samostatných povídek, všechny jsou vzájemně provázané. Jedna z postav, psycholožka Nataša, která funguje jako stmelující prvek a zároveň průvodce celou knihou, jednoho dne uspořádala pro své klientky speciální setkání. Všechny přítomné ženy, jedna po druhé, začaly ostatním vyprávět svůj životní příběh a svěřovat se s něčím, co se dosud odvážily říci jen své psycholožce Nataše. Deset žen reprezentuje deset různých osudů a čeká vás tedy desatero povídek.

Každá z těch žen je jiná. Vzájemně se liší věkem, povahou, společenským postavením, ale i vírou, přesvědčením nebo v jednom případě také sexuální orientací.

Každá z nich je ve své podstatě obyčejná žena, kterou v životě potkalo nějaké trápení a která jej už déle nevydržela dusit sama v sobě. Ta trápení mají nejrůznější povahu – osamělost, výčitky svědomí, problémy s partnerem nebo staré křivdy rodičů, které si s sebou můžeme nést do konce života.

A jak by vypadal váš příběh?

Každá z povídek je vyprávěna ich-formou, která se stylem pokaždé o něco liší v závislosti na povaze hlavní hrdinky, přesto se ale jedná o jazyk vždy kultivovaný, dobře se čte a Serranová ukázala, že umí být poutavou vypravěčkou. Jakmile se do povídky začtete, nemůžete přestat, protože každá z nich vás vtáhne do trochu jiného a často fascinujícího světa. Serranová dokáže pomocí pár vět zhmotnit skutečného člověka z masa a kostí i se svým vlastním pohledem na svět, a vy tak ani v nejmenším nepochybujete, že její postavy musely mít reálný základ, byť se jedná o fikci. Jediná postava, která mi svým příběhem připadala poněkud neskutečná, byla samotná Nataša, o které si přečtete v poslední povídce.

Latinská AmerikaNakladatelství Host na zadní stranu obálky umístilo následující text:

(…) Jak se noříme hlouběji a hlouběji do knihy, poznáváme v postavách samy sebe nebo jiné ženy. Nevyhnutelně se stáváme jedenáctou ženou a představujeme si, jak bychom mohly vyprávět náš vlastní příběh.

Cituji ho proto, že naprosto přesně vystihuje pocity, které teď po přečtení mám. Téměř v každé z žen jsem objevila něco, co mi bylo strašlivě blízké, byť se každý z příběhů tolik liší od toho mého. A jak by ten můj vlastně vypadal? Bylo by co vyprávět? Dřív než si to uvědomíte, vedete se sebou dialog, což jen tak ledajaká kniha nedokáže.

Rozhodně mě zaujalo i prostředí, které je pro mě skoro až exotické. Nečekejte žádnou Evropu nebo Spojené státy, na které jsme zvyklí – domovem této knihy je Jižní Amerika, a to konkrétně Chille, poměrně chudá země, ve které život očividně není žádný med. Překvapivě mě ale několikrát napadlo, že vším tím obdivem k vyspělým zemím, politickými převraty a vlastně i kulturou (alespoň tou, která je popisovaná v knize) je Chillská republika té České mnohem podobnější, než by se mohlo zdát. Jen tu nemáme pouště, vysoké Andy a především žádné moře. Bydlení na pláži se nám v našich končinách jen tak nepoštěstí, že?

Ačkoli samotná obálka (klasicky „hostovsky“ krásná a elegantní) působí sladce, lehce, růžově, čtení Deseti žen pro mě i přes veškerá pozitiva nebylo úplně snadné.

Jednotlivé povídky jsou skvělé, přečtete je velmi snadno, ale po jejich dočtení se mi jen málokdy chtělo číst hned další. Jedná se totiž o silné příběhy, které čtenář může mít chuť nechat chvíli rezonovat, popřemýšlet o nich a teprve potom se pustit do další kapitoly. Knihu jsem proto četla poměrně dlouho, s přestávkami, ale nakonec si myslím, že to byl ten nejlepší způsob, jak si ji vychutnat se vším všudy a ne ji pouze rychle „zkonzumovat“.

Závěrem

Marcela Serranová je jednou z nejoceňovanějších latinskoamerických spisovatelek a po přečtení Deseti žen se tomu nedivím ani v nejmenším. Styl jejího psaní je jednoduchý a přímý, moc si nepotrpí na různé literární hříčky, ale zároveň dokáže nastínit i ten nejobyčejnější a nejšedivější život tak, že zní vlastně výjimečně. Nutí tím pádem k zamyšlení nad tím, co bychom mohli vyprávět my samotní. Doufám, že se nejedná o poslední knihu této autorky, kterou nakladatelství Host pro čtenáře přichystalo, a že si brzy přečteme i něco dalšího.

Deset žen

Marcela Serranová  ·  Vydavatelství: Host, 2014

Neúprosný obraz ženské duše.
Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení. 
Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých jsou poměrů. Nezáleží na tom, kolik jim je let a čím se živí. Všechny na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, se kterou se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo nejistá budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.
Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Marcela Serranová v něm přináší odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě.

KNIHU SI MŮŽETE KOUPIT ZDE.