Desetkrát jinak a pořád cítíte lidskost. To je Deset žen
Ve chvíli, kdy začínám číst novou knihu, nikdy dopředu negooglím, o čem je nebo jak o ní hovoří kritici. Nechci si nechat vzít svoji objektivitu. A jinak tomu nebylo ani v případě Marcely Serranové a jejího románu Deset žen. U autora či autorky je to něco jiného, zajímá mě vždy jeho příběh.
Marcela Serranová je chilská spisovatelka, která je oblíbená zejména ve španělsky mluvících zemích a Itálii. Román Deset žen je její první, který byl přeložen do češtiny. A já chtěla zjistit, jestli bych četla i ty další. Hned na začátek musím říct, že asi ano. Sice jsem tento její román nepřečetla jsem na jeden zátah, ani jsem se ke knize nevracela natěšená. Na druhou stranu zajímavé příběhy opravdu rozdílných žen mě zaujaly.
Příběhy (ne)obyčejných žen
Celá kniha je postavená na příbězích 9 žen a jejich psychoterapeutky. Navzájem se neznají, jsou ze zcela jiných prostředí a v reálném životě neměly šanci se potkat. Až díky Nataše, jejich terapeutce, která je v jeden den všechny přivezla na společné místo, aby si vyprávěly své životní příběhy. Říkala jsem si, s velkou dávkou předsudků, že to bude hlasité, plné skákání do řeči, smíchu a vášně a těšila jsem se na dialogy mezi Franciscou, Mané, Juanou, Simonou, Laylou, Luisou, Guadalupe, Andreou a Ana Rose moderované Natašou. Kniha ale ukazuje jednotlivě příběhy každé z nich, bez jakéhokoli komentáře od ostatních postav.
Život jaký je
Zklamání? V první chvíli ano. Jenomže potom jsem se začetla do jednotlivých kapitol, do vyprávění žen různého věku, z různých společenských vrstev – ty byly velmi často nosníkem příběhu, v latinskoamerických státech jsou stále velmi důležité – původu, povolání a rodinného stavu.
U každé z postav jsem našla něco, co by se dalo tesat do kamene a zároveň jsem nesouhlasně kroutila hlavou nad jejich myšlenkami nebo chováním.
Přístup k sexu, přátelství, drogy, sebevědomí, víra, rodina, zaměstnání, dospívání, alkohol, cestování, hledání, smrt, láska, hněv a smutek, vášeň a sebedestrukce. Jednoduše život. To najdete v každé kapitole, dokonce i u psychoterapeutky Nataši.
Číst nebo nečíst?
Je velmi těžké doporučovat knihu, která vás neuchvátila. Co o ní říct, je milá, realistická a plná lidskosti. Autorka si nehraje na soudce, snaží se ukazovat dnešní ženy takové jaké jsou a srovnávat je s dřívější dobou. Jistě, Chile, Peru nebo Argentina jsou nám a naší kultuře tolik vzdálené, ale stejně si v knize můžete najít “kamarádku”.
Ale pozor, kniha rozhodně není pouze pro ženy, dokonce si myslím, že by to pro čtenáře – muže byla velká škoda, kdyby ji minuli. Pokud tedy patříte do kategorie knihomolů a čtete, protože vás to prostě baví, Marcela Serranová vás určitě neurazí.
Deset žen
Marcela Serranová · Vydavatelství: Host, 2014
Neúprosný obraz ženské duše.
Devět žen, každá úplně jiná. Nikdy předtím se neviděly, a přesto spolu sdílejí své příběhy. Nataša, jejich terapeutka, se je rozhodla sezvat dohromady, neboť věří, že rány se mohou začít hojit jen tehdy, když se prolomí ledy mlčení.
Není důležité, odkud pocházejí ani z jakých jsou poměrů. Nezáleží na tom, kolik jim je let a čím se živí. Všechny na bedrech nesou tíhu strachu, samoty, promarněných tužeb a nejistoty. Někdy za to může minulost, se kterou se nelze vyrovnat, jindy přítomnost, jež nepřináší to, co by si člověk přál, nebo nejistá budoucnost, která děsí. Matky, dcery, manželky, vdovy, milenky. Hrdinky tohoto románu přijímají Natašinu výzvu, aby se pokusily pohlédnout na svůj život novýma očima.
Deset žen je znepokojující a překvapivý román, hluboce dojemný a lidský. Marcela Serranová v něm přináší odvážný a objevný pohled na mezilidské vztahy v dnešním světě
