Co když to bylo s Jidášem jinak?
Ihned na začátku chci podotknout, že thriller či krimi v knižní podobě jsem nikdy v životě nečetl. Evangelium prokletých tudíž nemám s čím porovnat. Na druhou stranu však nejsem ničím ovlivněn a bude to čistě o mém dojmu – což také není od věci, že.
Nu, dobře. Většina z Vás (dle mého všichni) nepochybně zná legendu o Ježíši a jeho dvanácti apoštolech. Pokud se mezi Vámi přeci jen najde někdo, kdo ne, tak opravdu nevím, kde žije… Každopádně, křesťanství je jedním z pilířů Evropy jako takové. Člověk by proto měl projevit alespoň špetku zájmu a nezůstat vůči tomuto lhostejným.
Avšak – může být nám tak známá legenda jednou velkou lží? Co když Jidáš nebyl tím mstivým a proradným zrádcem, ale empatickým a věrným přítelem Ježíše? Jak je to možné, ptáte se? Nu, když se nad tím zamyslíme a zvážíme všechny možnosti, nemožné by to být nemuselo.
Schválně, kolik myslíte, že existovalo evangelií? Ujišťuji Vás, že spousta. A v tom je právě onen problém. Nyní známe jen ty, které kdysi dávno schválila církev – jednoduše vybrala texty, které vyhovovaly jejich potřebám a plánům. Živě si umím představit, co za diskuzi muselo započat čtení třeba takového evangelia samotného Jidáše…
Nejen s tímhle „co když” pracuje Adam Blake – vlastním jménem Mike Carey – ve svém spisovatelském počinu. A zdárně, dle mého úsudku. Vše působilo dosti věrohodně a jednotlivé kousíčky zapadaly do sebe.
Pro ty, co se pohybují v knižním světě, příběh moc originálním pravděpodobně nebude. Přeci jen, hrátek s historií a konspiračními fakty je plný trh. Dobře, ale i přes to… Kdyby Evangelium prokletých neskrývalo jakýsi potenciál, nemělo by takový úspěch a ohlas.
Přestřelky, honičky na silnicích, drsná slova, napětí… Je sice pravdou, že z počátku jsem byl naprosto nezaujatý a znuděný, ale to se s postupem času změnilo. Zatraceně, už bych měl po tolika letech pochopit, že si nemám dělat obrázek po pár kapitolách… Příběh přeci potřebuje nabrat obrátky.
Doufám, že to nebude vypadat morbidně, ale zájem ve mně vyvolala první smrt. Bylo to svým způsobem probuzení. Dosud se z mého pohledu jednalo jen o suché klišé – znovuotevřený případ, který je přidělen neoblíbené seržantce a nováčkovi bez jakýchkoliv zkušeností. To by bylo, aby neobjevili něco nového, co ostatní přehlídli…
Kromě již dvou zmiňovaných postav se můžeme setkat i s bývalým žoldákem (jak je psáno v anotaci) Leo Tillmanem. Právě Lea jsem si dosti oblíbil. I když je pravdou, že se jedná o jednoduchou postavu s prostým příběhem – v minulosti mu zmizela žena s dětmi, přičemž se domnívá, že ne z vlastního učinění. Rozhodne se tedy ztracenou rodinu vypátrat. K tomu však potřebuje nabrat sílu a naučit se dovednostem zabijáka – připojuje se tedy k armádě. Nabírá zkušenosti a zpevňuje tělo i mysl. Po pár letech se z něj stává zcela jiný člověk – člověk schopen přežít v extrémních podmínkách, vypátrat téměř kohokoliv a s přesností na milimetr kulkou odstřelit třeba letící nůž. Klasický americký hrdina – má cíl, tvrdě pracuje a na konci je z něj namakané hovado.
To samé se v podstatě dá říci i o seržantce Kennedyové – je poznamenána minulostí, v práci se jí vysmívají a neberou ji vážně. Ta však své poslání nebere na lehkou váhu – práce u policie je pro ni prioritou číslo jedna.
Když dostane již z počátku odepsaný případ, vrhne se na něj a věnuje mu všechno své úsilí. Spravedlnosti musí býti podle jejího učiněno – vždy. Zajímavá perlička o tomto charakteru možná je, že se jedná o lesbičku.
Shrnul bych to takto – dva lidé, stejný cíl. I když jeden z nich touží po spravedlnosti a ten druhý po pomstě, jejich cesty se spojí v jednu jedinou. Výchozím bodem je Michael Brand – jméno, které nedává nikomu spát. Pojí se s ním vše. Problémem však je, že se zdá býti nepolapitelným. Je všude a zároveň nikde.
Z počátku se budou navzájem otrkávat a přistupovat k sobě s opatrností, ale později se z nich stanou svým způsobem parťáci, kteří si za každých okolností kryjí záda.
Nesmím opomenout ani mým oblíbeným střídáním dějů a pohledů čtení. Jednoduše to umím ocenit. Mohu se na věc podívat různými pohledy a navíc – když se děj blíží k zajímavému a podstatnému okamžiku, překlene s v další kapitolu úplně jinam, což ve mně podnítí zvědavost a nemůžu se dočkat toho, až se opět vrátí k oné významné chvíli. Samozřejmě, někdy mi to také leze na nervy…
Jak jsem již psal, není to zřejmě nic originálního. Také jsem se však zmiňoval o tom, že je to má prvotina v tomto žánru, což hraje při hodnocení velkou roli. A musím přiznat, že se mi svým způsobem zalíbil (žánr). Dokonce jsem se začal dívat i na kriminálky v televizi… Bez debat se v nejbližší době vrhnu na něco podobného – třeba i na něco od A. Christie.
Pokud někoho z Vás Evangelium prokletých zaujme a rozhodne se jej přečíst, myslím si, že zklamaný nebude. Akce je zde dost, děj je sice občas přetažený, ale žádnou fatální paseku to nenadělá.
Navíc si myslím, že historie v mnohých z nás vyvolává zájem – Jidášovo evangelium, jeho pokrevní kmen, fanatici v podobě nemilosrdných zabijáků?
A konec samotný? Ten mě v jistém ohledu překvapil. No, popravdě jsem nad koncem během čtení moc nepřemýšlel. Předpokládal jsem jen nějaký boj na život a na smrt.
Evangelium prokletých
Adam Blake · Vydavatelství: Knižní klub, 2013
Londýnská kriminalistka Heather Kennedyová nemá v práci zrovna na růžích ustláno. I proto jí přidělí případ, jejž nikdo nechce: smrt profesora Stuarta Barlowa, která se zřejmě neudála nešťastnou náhodou, ale někdo jí napomohl. Avšak nejen jí: během pár dnů došlo k záhadným úmrtím několika vědců, kteří se zaobírali analýzou středověkého kodexu, jež měla vrhnout nečekané světlo na texty novozákonních evangelií, uctívané celým křesťanským světem. Pojítkem mezi vraždami je muž jménem Michael Brand. Muž, jehož už několik let hledá i Leo Tillman, bývalý žoldák, kterému se ze dne na den zhroutil život a on chce vědět proč. Nitky pátrání se sbíhají u tajného společenství vyznavačů jiného evangelia, evangelia zatraceného – Jidášova…
