Román o tom, že vzhled není všechno

Letos jsem si k moři chtěla vzít nějakou romanci. I v knižní podobě, podotýkám. Nějakou literární jednohubku, kterou přečtu za dvě odpoledne na pláži, ale která bude zároveň originální a ne hloupá. Román Na první pohled od Grégoira Delacourta vypadal přesně jako to, co hledám, a tak měl cestu k moři zajištěnou.
Grégoire Delacourt, autor knihy, platí od roku 2011, kdy vydal autobiografický román Rodinný spisovatel, ve své domovské Francii za populárního a kritiky oceňovaného spisovatele. Cestu k českým čtenářům si vyšlapal románem Seznam mých přání, kterou loni vydalo nakladatelství Host.
Když za dveřmi stojí Scarlett Johansson
Román Na první pohled je poměrně tenký, na jeho děj autorovi stačilo pouhých 232 stran, protože má vcelku jednoduchou zápletku. Mladému automechanikovi Arthuru Dreyfussovi, který žije poměrně osamělým životem na francouzském venkově, zaklepe na dveře hollywoodská hvězda, která je očividně v nesnázích. Tou hvězdou není nikdo jiný než všemi opěvovaná blondýnka Scarlett Johansson a úkolem Arthura Dreyfusse samozřejmě je, aby se o ni jako správný hrdina postaral. Později se ovšem ukáže, že onou krásnou ženou je ve skutečnosti „obyčejná“ francouzská dívka Jeanine, která se slavné herečce jen neuvěřitelně podobá. Podobnosti s herečkou občas využívá, ale většinu času je pro ni prokletím.

Román se Scarlett Johansson v hlavních rolích (byť se později ukáže, že se jedná o její dvojnici) vzbudil poprask a samotná hollywoodská herečka celou záležitost dokonce dohnala až k soudu. Požaduje jednak finanční náhradu a jednak zákaz vydávání knihy v dalších jazycích (české vydání to tedy stihlo jen tak tak). Překvapený autor se hájí tím, že se v románu nejedná přímo o Scarlett Johansson a že by herečce mělo spíše lichotit, že si ji vybral jako ideál krásy. Já sama se ale herečce nedivím, kromě svého vzhledu v ní totiž nevyznívá zrovna nejlépe.
Krása je až na prvním místě
Hlavní devizou této knihy jsou určitě její postavy. Citlivý automechanik se složitým osudem a básnickými sklony, který je zároveň tak trochu trouba. Nešťastná Jeanine, pronásledovaná stínem hollywoodské herečky a neschopná najít muže, který by v ní neviděl jen Scarlett, ale opravdovou Jeanine. I vedlejší postavy se Delacourtovi povedly vytvořit zajímavě a dynamicky. Pak už stačilo uvést je do pohybu, příběh rozvíjet a komplikovat a výjimečné dílo by bylo na světě. Jenže to se mu podle mě už tolik nepovedlo.

Kromě počátečního zaklepání na dveře a závěrečného zvratu se toho totiž v celé knize vlastně moc neděje. Vleče se, přestože má jen něco přes 200 stran. Spíše než o děj jde autorovi o ukázku postupně vznikající romance, o zamyšlení nad povrchností lidského vnímání zevnějšku a nad osamělostí dvou nešťastných lidí.
Zvláštním tónem
Nejzvláštnější na celé knize je ovšem styl psaní. Buď ho budete zbožňovat, nebo se vám bude protivit od začátku do konce. Celá kniha vyznívá dost melodramaticky, ale autor ji píše humoristickým tónem, který působí tak, že se svým postavám na jednu stranu ironicky vysmívá, ale o chvíli později je lituje i vyzdvihuje. Humoristicky psaný melodramatický příběh,tak by nejspíš zněla krátká definice této knihy. A musím říct, že já se za celou dobu nedokázala rozhodnout, jestli se mi tahle zvláštní kombinace humoru a melodramatu líbila, či nikoli.
Chtěla jsem „jednohubkovou“ romanci, která bude originální a ne hloupá, a přesně to jsem také dostala. Zároveň to ale po dlouhé době bylo natolik zvláštní čtení, že si nejsem jistá, jak s ním vlastně naložit. Z části se mi kniha líbila opravdu hodně (svým poselstvím, zápletkou, občas i tónem…), na druhou stranu ale nedokážu říct, že by se mi román Na první pohled líbil i jako celek.

Na první pohled