Hercule Poirot se vrací na scénu
Návrat, mon ami? Hercule Poirot se vrací na scénu. Poté, co Agatha Christie nechala slavného detektiva zemřít, se objevuje nový, dosud neznámý Poirotův případ. Nebyl však napsán královnou zločinu, teď se držím klasické klišé nálepky, kterou britská autorka dostala. Dědici Agathy Christie dali souhlas k tomu, aby známý detektiv mohl nahodit svůj knír a znovu vstoupit na pódium mezi zloděje, vrahy a podvodníky a aby je pomocí svých šedých mozkových buněk dostihl. Sophie Hannahová mohla proto čtenářům přichystat Vraždy s monogramem, nový případ slavného Belgičana.
Hannahová dosud psala psychothrillery, právě těmi uchvátila vnoučata slavné britské detektivářky, slovo dalo slovo a čáry máry fuk, Poirot je tu. První nefalšovaná autorizovaná poirotovka. Kult Agathy Christie je celosvětově rozšířen, pořád je třetí nejprodávanější autorka světa. Její dědicové dokonce poskytli rodinné letní sídlo v Greenway organizaci National Trust. A tak má slavná spisovatelka muzeum, kam vás doveze stařičký autobus, který jako by vyskočil ze seriálu Hercule Poirot – natočených případů geniálního pátrače s Davidem Suchetem v hlavní roli.
A tak se zřejmě i Poirot stane ještě větší modlou, než už je. Protože u jednoho případu Hannahová jistě neskončí. A taky zbohatne, protože psát o Poirotovi je jako vědět dopředu, jaká čísla padnou ve Sportce.
Postava Poirota zůstala stejná, jak ji důvěrně známe, není to žádná moderní verze pána s knírem a tabletem v ruce, Hannahová zachovala tradičního detektiva se všemi jeho přednostmi i neřestmi. Ano, pořád si libuje v dobrém jídle a pití, je dochvilný, pozoruje a mluví francouzsky. Taky má svého společníka, kterého „mástruje“, pokračovatelka detektivních příběhů poslala na scénu policistu Catchpoola, jenž je malému Belgičanovi nápomocen. Přesto hlavní detektiv není Poirot.
Je to stejné jako s falešným Rumburakem v pokračování Arabely.
Sice ho strýček Pompo zasadil a zaléval, ale ta kopie už nebyla tak povedená. Obdobně není povedený ani Poirot. Nevěříme mu. Snaží se a pátrá, ale celý příběh je zdlouhavá zmatená síť, kde se zjeví milion řešení, Poirot se mýlí, mýlí, až se domýlí a objeví konečně, jak to celé bylo. Musí se přenést přes směs citových výlevů a vazeb, a ani na ty není čtenář poirotovek zvyklý.
My v Čechách čteme Agathu Christie z lásky k Anglii a pro vylíčení báječné atmosféry zeleného anglického venkova. Myslím ale, že ten Hannahové někam zmizel. Možná už neexistuje takový venkov, jako znala Agatha Christie, a Hannahová nemá šanci ho pozorovat.
Přesto je dobré poznat Poirota číslo dvě. Bůh ví, jaký přijde příště.
Poirot: Vraždy s monogramem
