blog

O recenzi

18.03. 2013

Recenze je publicistický žánr. Při jejím psaní hraje roli zkušenost autora s daným kulturním počinem či věcí. Dnes jsou recenze na všechno – jako čistě publicistický žánr termín recenze už trochu ztrácí svůj význam, jde de facto o hodnocení výrobků v širším slova smyslu, hodnotí se ledničky, mobily, pasty na zuby či hospody.

Původně se recenze psaly o věcech spjatých s kulturou. Cílem autora bylo podělit se o své zkušenosti s knihou, filmem aj. a vyjádřit svůj názor. I to se dneska zredukovalo – obvykle se udávají procenta, smajlíky, počty hvězdiček aj. Něco jiného je udílení procent na čsfd.cz, kde hodnotí uživatelé procenty a výsledné číslo je průměr jejich názorů. Je to určitě dobré, protože je to již jistý statistický ukazatel.

Jak psát

Jde o útvar o rozsahu jedné až dvou stran. Měl by být strukturován v logickém sledu.

Titulek –Zajímavý, neotřelý, aktualizace či intertextová narážka na jinou knihu. Nejhorší je: Recenze knihy XXX, nebo uvedení pouhého jména: XXX

Perex – Obvykle: Nakladatelství TOaTO vydalo nový román XYZ. Nebo: Vychází kniha XXX, nový povídkový soubor XYZ

1. Představení autora a knihy

To musí nutně zaznít hned na začátku – jak se autor jmenuje, odkud je, zda kniha je prvotinou, nebo pokračováním nějaké ságy. Nebo třeba autor psal o něčem a teď si vybral něco nového. Případně je fajn uvést, kdy knížka vyšla a kdo ji vydal. Zároveň se uvádí, pokud je kniha něčím zajímavá – obálkou, fotografiemi atd. Mohou se objevit informace o cílové skupině – děti, ženy, senioři, příznivci fantasy, detektivek, nadšení kuchaři atp. Informace je nutné si zjistit a pak je ověřit alespoň ze dvou zdrojů. Není nic horšího, než když se udělá chyba ve jméně autora, postavy nebo když je tam stejné jméno psáno dvěma způsoby.

Čtěte také  Divadelní adaptace našich oblíbených knih

První odstavec s sebou nese odpovědi na základní zpravodajské otázky: KDO, CO, KDY a KDE.

2. Téma knihy

Zmiňuje se, o jaký jde žánr, zda je dodržen, porušen, zda je to schválně, nebo ne. Recenzent ukáže kompozici a u beletrie dějovou linii (hlavní a vedlejší, jsou-li). Naznačí se zápletka. Není dobré prozrazovat mnoho z děje – PŘÍLIŠ MNOHO SPOILERŮ (vyzrazení děje) ŠKODÍ! Je zakázáno převyprávět děj, recenze nepodává obsah díla. Recenze není popis, je třeba už zde dobré nadhazovat obecné otázky, které může nějaké téma knihy vyvolat. Během této fáze se začínají přidávat hodnotící přídavná jména a příslovce, popř. slovesa: skvělý román, trochu nudný děj, dobře napsaná kniha, jasná zápletka ad.

 

3. Postavy a časoprostor (může zabrat více odstavců)

Tady se opět hodnotí hlavní hrdina románu, jaká postava je, jak se chová, jaké jsou hnací motory pro její chování. Opět to lze subjektivně posoudit. To samé platí pro dobu a místo děje. Často se postavy srovnávají mezi sebou, prostředí se hodnotí vzhledem k realitě či obraznosti autora.

 

4. Vlastní vztah recenzenta k textu

Jaké pocity to ve vás vyvolalo? Pozor, musí to být odůvodněno. Nelze psát: Kniha se mi líbila, protože byla veselá. Recenze JE SUBJEKTIVNÍ – čtenář se musí dozvědět váš názor na daný titul.

 

5. Stylistická úroveň, kvalita překladu, jazykové chyby, ilustrace a další formální náležitosti.

Zde recenzent hodnotí, jak je kniha řemeslně „odvedena“, posuzuje se kniha jako produkt, po formální stránce. V tomto případě již není hodnocen pouze autor a text, ale také práce redaktora daného nakladatelství.

 

6. Závěrečné doporučení

Kdo si to má přečíst a proč. MANIPULACE v tomto případě nutná! Není dobré psát věty: Hlavně to nečtěte, je to blbost. I blbost je příjemné zaobalit do méně ostrých formulací. Doporučuje se shrnout pozitiva a negativa daného titulu.

Čtěte také  PF 2024: Přečtěte si novoroční přání od knižních hrdinů

 

Hezké psaní!