blog

Komisař Wallander a jeho vrazi bez tváře

Středa 24. dubna 2013 14:08
St 24.04. 2013 14:08

Vzpomínky mne přenesly do míst, která znám z cestování po Skandinávii. Ocitla jsem se na jihu Švédska v roce 1990 spolu s komisařem Wallanderem, hrdinou románu Vrazi bez tváře od Henninga Mankella.

Wallander nám nabízí pro dokreslení jeho hrdinné postavy boční linii románu, která vypráví příběh jeho rozpadlé rodiny a přibližuje čtenáři neúspěch Wallandera v osobní rovině. Ztratil manželku i dceru, nebyl nikdy přijat otcem, je 3 měsíce sám a pro vylíčení jeho zanedbanosti je čtenář konfrontován s faktem, že Wallander se bez manželky neumí sám ošatit ani zdravě stravovat, a tak přibírá.

Nenechte se mýlit, to jsou jediné informace, které možná nechcete znát a přijdou vám zbytečné, jako čtenář totiž potřebujete každé Mankellovo slovo, každou větu, abyste dokázali nasát podstatu a prostředí celého příběhu. Ten se započne jedné noci v městečku Lenarp, dojde zde k brutální vraždě srovnatelné s jatky, co je ovšem to nejzajímavější, nezbudou žádní svědci ani stopy, kromě jednoho uzlu, ztracených peněz, nakrmeného koně a stařičkých sousedů, kteří policii přivolají.

Mankell rozkreslí krajinu a postavy tak, že se ocitáte uprostřed šachovnice plné otazníku spolu s Wallanderem.

Autor umožnil čtenáři pojmout k Wallanderovi velké sympatie a cítit s ním tíživou situaci. Ta je následně dotažena do plné parády v okamžiku, kdy se do příběhu zapojí ještě otázka etnická a problémy s přistěhovalci. Dojde k další vraždě a Wallanderovo napětí z vyšetřování beze stop je gradováno telefonickým vyhrožováním. Není to moc, je to tak akorát, ale Wallander prokáže statečnost v okamžiku, kdy při požáru uprchlického tábora skočí přímo do hořící budovy zachraňovat postižené požárem.

Mankell nádherně popisuje a rýsuje dilemata našeho hlavního hrdiny, nechá ho váhat mezi dvěma ženami, jednou novou a atraktivní, která stojí v bitevním emocionálním poli s Kurtovou manželkou a navíc je vdaná.

Dalším dilematem je rasismus, nacionalismus v boji dobra a zla. Autor hrdinu staví jako silného a charakterního muže, který nakonec vše vydrží a všemu dokáže čelit, proto nemáte strach ani v okamžiku, když si knihu vezmete na samotu do lesa. Teda mně strach nahnala. Užila jsem si i akční scény, které byly tak dynamické, že jsem při jejich čtení hýbala i tělem, abych s hrdinou šplhala po římse či běžela do auta.

Těchto 280 stran jsem snědla očima jako jednohubku a mám chuť na další, nechte si taky rozehrát vaše představy a mlsné jazýčky nasyťte jednou z detektivek s Kurtem Wallanderem.

 

Vrazi bez tváře

Henning Mankell  ·  Vydavatelství: Host, 2013

Překlad: Dagmar Hartlová

První případ komisaře Kurta Wallandera. Jednoho lednového mrazivého rána zazvoní inspektoru Wallanderovi telefon. Vypadá to na rutinní případ. Když však detektiv přijíždí na osamocenou švédskou farmu, objevuje krvavou lázeň. Starší muž byl mučen a ubit. Farmářova žena, škrcená zvláštním uzlem, umírá vzápětí v nemocnici. Před smrtí však stačí zašeptat „cizinec“. Jediné slovo, které rozpoutá vlnu násilí proti žadatelům o azyl z nedalekého uprchlického tábora. Události se chopí média a začnou hrát na národní strunu, což vyhovuje různým střetům, které zapříčiní laxní přístup státních orgánů. Netrvá to dlouho a jeden z nich skončí podpálením tábora a chladnokrevným zavražděním somálského uprchlíka. Má však komisař opravdu sledovat stopu cizinců? Vždyť bratr zavražděné ženy odhalil nové skutečnosti, které vyšetřování Wallanderova týmu komplikují. Tlak na komisaře se zvyšuje, je třeba jednat rozhodně, s chladnou hlavou a nenechat se vtáhnout do pasti všudypřítomné xenofobie.

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT ZDE.

 

Autorka je knižní blogerka. Její blog najdete zde.