Skutečný příběh dívky, kterou několik let skrýval pedofil
Psal se 10. červen roku 1991. Ten den změnil Jaycee Lee Dugardové celý život. Už nikdy nebude stejná. Už nikdy své dětství neprožije jinak. Lépe… Uloupený život není žádné drama vymyšlené další rádoby spisovatelkou. Je to její příběh, příběh Američanky Jaycee Dugardové − ženy, která si nemusela nic vymýšlet; dívky, kterou v jejích jedenácti letech unesli…
V jednu chvíli žila život obyčejného dítěte s rozvedenými rodiči a mladší sestrou, v tu další byla násilně vtlačena do auta a následně zavřena v zahradním domku pedofila a jeho manželky. Prošla si věcmi, při jejichž čtení normálním lidem vstávají chlupy hrůzou. Prošla si věcmi, které z hlavy už nikdy nedostane. Byla unesena registrovaným pedofilem, jehož podmínkou svobody byl policejní a psychologický dozor, přesto se mu povedlo ji skrývat. Žila u nich 18 let a své pravé jméno většinu svého života nesměla vyslovit.
Jak sama píše, její příběh může být zmatený, ale je to proto, že tehdy žila ve zmateném světě. Má pravdu, ten příběh je zmatený. Občas přeskakuje z jedné věci na druhou a zase zpátky. Někdy náznakem zmíní věc, kterou rozvede o tři kapitoly později. Píše stylem malého dítěte, do kterého se jednou za čas vkrade věta, kterou by žádné dítě nevyslovilo. Má to chyby, ale nejspíš ta nedokonalost vás dokáže vtáhnout dovnitř a prožít takovou emoční smršť na pár stránkách, kterou jiné knihy nedokážou za celý svůj obsah.
Dugardová si nepotrpěla na přílišný popis všeho, co jí Phillip Garrido a jeho žena Nancy prováděli. Popisovala to, jak dostala kotě, popisovala, jak ji Nancy neměla ráda, popisovala svoje první Vánoce bez mámy.
Nedočkáte se podrobného popisu toho, jak trpěla, když ji poprvé znásilnil, jejich sexuálních maratonů, ničeho podobného. Psala to, co jí v těch chvílích probíhalo hlavou. Bylo jí jedenáct let, nemohla rozumět tomu, co se jí děje. A právě proto je knížka protínána „Reflexemi“, ve kterých vyjadřuje pocity při vzpomínání, ve kterých odhaluje, jak těžké je pro ni to všechno znovu prožívat. I když jen ve své hlavě.
Tahle kniha vás nedonutí nenávidět jen Phillipa a jeho ženu, ale i nevlastního otce Carla, psychologa, který Phillipovi zrovna moc nepomáhal, policii, která nedokázala odhalit, že na zadní zahradě je postaven ještě malý domek, ve kterém žila ona i její dvě dcery. Přestože víte, že se dostane zpátky ke své rodině, donutí vás to číst, ať už se ta holka, sakra, dostane domů, protože vydržet něco takového osmnáct let… to chce kuráž. A kuráž chce i dočtení tohoto příběhu.
Uloupený život není odpočinková knížka na letní večery. Je to kniha o nelehkém životě, o lidském přehlížení, o lidské bolesti a odvaze. Je to krátký příběh dlouhého utrpení, protkaný fotkami z dětství a autentickými fotkami deníku, který si Dugardová tajně vedla.
Tenhle příběh není určený pro velký okruh lidí. Ne každý ho dokáže zvládnout, ne každý ho dokáže pochopit. Já byla jedna z těch, kteří při slovech „podle skutečné události“ protočí oči. Do té doby, než se mi dostala do ruky tato kniha. Nedokážu říct, pro koho je určená. To musí posoudit každý sám. Je ale něco jiného slyšet ve zprávách, co se stalo, a pět minut o tom přemýšlet, než číst knihu a zamyslet se nad tím vším. Je jiné doopravdy otevřít oči a prožít alespoň zlomek toho, co prožívala ta osoba. Je jiné otevřít oči a uvědomit si, že tohle se může stát i vám…
Uloupený život
Jaycee Dugardová · Vydavatelství: Ikar CZ, 2013
Příběh dívky, která se v jedenácti letech stala obětí únosu. Desátého června 1991 se Jaycee probudila jako jindy, ale netušila, že večer se už do svého pokoje nevrátí. Cestou do školy ji unesl neznámý muž, zavřel ji do vlhkého sklepa, kde ji znásilňoval a držel celých osmnáct let. Bez lékařské pomoci porodila dvě děti. V současné době vede nadaci na pomoc podobně postiženým rodinám.
