Příběh, který mi připomíná mé vlastní štěstí
Znáte to, když se začtete do knížky a po prvních stránkách ji zavřete, protože z ní máte divný pocit? Ale nedá vám to a po pár dnech pohladíte obal, otevřete knihu na stránce, kde jste skončili, a začtete se, dokud nedojdete na konec…
Tak to bylo moje setkání s knihou Zraněné dětství od Poly Kinski, která letos vyšla v Ikaru. Německá herečka, dcera slavného Klause Kinski, se až po šedesátce odhodlala k napsání autobiografie. A slovo „odhodlala“ myslím naprosto vážně, v knize svěřuje čtenářům útrapy svého dětství, dospívání… jednoduše času, kdy všichni tolik toužíme po milujících rodičích. Milujících v tom pravém slova smyslu.
Kinski popisuje svoje dětství od těch nejranějších vzpomínek. Samozřejmě je znát, že slovy vyspělé ženy se zkušenostmi, ale přesto nechybí ani dětská naivita − detaily, kterých si všímá opravdu jen malé dítě. Pocity, které se nám dospělým zdají příliš obyčejné a strohé, popisuje pomocí dětských přání. Autobiografie není rozdělená po letech, začíná sice v útlém dětství, ale prostřednictvím životních epizod se posunuje až do téměř dospělého věku, aniž by dávala důraz na některou část autorčina života.
Pola Kinski, malá holčička, rozmazlená, drzá a přitom tak nešťastná z přístupu své matky a nakonec i otce, neměla šanci na klasické dětství.
Matčin druhý manžel ji bral jako problém, zdálo se mi, že i její vlastní matka a otec ji brali jako zeď, která mezi nimi stojí. Zeď, na kterou stačí dát nový nátěr − a vše je v pořádku. Pola, zahrnovaná penězi, dary a agresivní, zvrhlou láskou svého otce, v jeho přítomnosti trpěla. Avšak ani s matkou nedokázala normálně vycházet a po narození nevlastního bratra už neměla v matčině životě moc místa.
Autorka, dnes již starší žena, popisuje mnohé životní útrapy pohledem dospělé ženy, i když si jistě vybavuje dodnes živě, jak se jako dítě cítila.
I když, těžko soudit, protože pochopit pocity může opravdu jen člověk, který zažil stejné ponížení a zneužívání. Při čtení jsem na chvíli zapomněla, že je to zpověď, a ne realita. Příběh, který si někdo vymyslel. A bylo mi hodně zle. Ale realita? Kinski nedokázala přenést pocity, které prožívala, do příběhu natolik, abych je vnímala. Myslím ale, že to ani nebylo jejím cílem. Těžko asi můžete veřejně detailně popsat, jak vás vlastní otec zneužíval a matka ignorovala. Jak jste svoje dětství prožili ve strachu, ponížení, v touze vyzvracet sami sebe a zemřít.
Díky detailnímu popisu některých pasáží, obzvláště týkajících se vzhledu jednotlivých postav, jídla, oblečení, domů či cest po světě, a naopak náznakům všech hrůz, které se Pole děly, čtenář jasně vidí, které chvíle se snažila vytěsnit. Povrchní vnímání svého okolí, prostředí, ve kterém vyrůstala a naopak hluboké šrámy, které na ní otcova zvrhlá láska zanechala. Ačkoli se nemohu do její kůže vžít, měla jsem při čtení knihy chuť ji pevně obejmout a její rodiče od ní navždy odříznout.
Kniha Zraněné dětství rozhodně nebude patřit k mým oblíbeným. Podruhé si ji možná taky nepřečtu, ale jsem opravdu ráda, že jsem ji dočetla do konce. Ať už byla jakkoli tragická, upřímná a smutně šílená. Razím heslo, že je potřeba si ze špatného brát vždy aspoň kousek dobrého. Vážím si toho, jaké jsem měla dětství. Vážím si toho, že jsem měla rodiče, rodiče v pravém slova smyslu, a ne tvory, kteří si mysleli, že jsem věc a že jim patřím. Nebo že mě mohou odhodit, když se jim nehodím.
Jestli bych knihu doporučila ke čtení? Nevím. Myslím, že svoje čtenáře si najde. Dokonce věřím, že někteří lidé ji budou číst se zcela jinými pocity než já. Budou to brát jako fikci, jako tragický příběh, který se možná někde někomu stal. Věřím, že pokud se do knihy začtete, nebude vám příjemně. Ale i tyhle pocity bychom měli vyhledávat. Aby nám bylo lépe, když si uvědomíme, jaké štěstí v životě vlastně máme.
Zraněné dětství
Pola Kinski · Vydavatelství: Ikar CZ, 2013
Pola Kinski, dcera enfant terrible německého filmu, vypráví o svém dětství a mládí, přičemž bez jakéhokoliv sentimentu, neúprosně účtuje s člověkem, pro něhož bylo samozřejmostí překračovat všechny hranice a který bez zábran riskoval, že zničí svému dítěti život.
