Nové číslo, resp. dvojčíslo časopisu pro kulturu Labyrint Revue je věnováno jídlu. Řada zahraničních i domácích autorů řeší ve svých příspěvcích různé náhledy na současné vnímání kultury jídla a stolování, často s odkazem na doby minulé. Z obsahu jednotlivých příspěvků lze vyčíst snahu porozumět tomu, jak se z jídla a gastronomie všeobecně stal svébytný fenomén v oblasti lifestylu.

Tento záměr je podpořen namícháním koktejlu příspěvků čistě literární povahy s těmi uměleckými a „žurnalistickými“. Jídlo již není „jen“ nástrojem k zahnání hladu, ale stalo se jakýmsi měřítkem životní úrovně a postojů jednotlivce i společnosti. Žijeme v době, kdy polovina planety hladoví, zatímco druhá žije v nadbytku. Z přípravy jídla a jeho konzumace se stalo umění. Ale co za těmi všemi fotkami nazdobených talířů je? Jak se zdá, tak především značná nejistota, co, jak, kdy a kde vlastně jíst.

Málokdo se dokáže u jídla opravdu uvolnit a vychutnat si všechno, co jednotlivé chutě nabízí, aniž by nezkoumal výživovou hodnotu, bio/nebio původ té či oné suroviny, případně zda byly slepice, které do pokrmu poskytly svá vejce, skutečně šťastné. Nedávám si moc velkou porci? Jak budu vypadat mezi kolegy, když si objednám segedín, zatímco okolo stolu všichni v duchu počítají denní příjem kalorií? A kdo je to vlastně ten Lebovitz? Měl bych být vegetarián, nebo vitarián?

Člověk má v současné době tolik možností výběru, že si ve výsledku přeje, aby mu někdo řekl Jez tohle a tamto ne. Často je zaměňováno food snobství za zájem o to, co do svých těl vpravujeme. Snaha uspokojit velké množství lidí za přijatelné ceny způsobila, že výrobci zhusta přidávají chemická aditiva za účelem snížení nákladů na minimum. Jaký efekt má tato praxe na konzumenty, asi není třeba příliš rozvádět.

Autoři jednotlivých příspěvků se snaží popasovat se s jednotlivými oblastmi gastronomie po svém. Mě jako foodbloggera nejvíce zaujal rozhovor s americkým novinářem Michaelem Pollanem, který rozebírá několik zásadních otázek z oblasti ekologického zemědělství a potravinářských výrobních technologií.

Nicméně literární nadšence zcela jistě zaujme vůbec poprvé do češtiny přeložený Manifest futuristické kuchyně, známého provokativního spisovatele Filippa Tommasa Marinettiho, případně Ada aneb Žár: rodinná kronika Vladimira Nabokova.

Určitě bych si dovolila vřele doporučit povídku Kardamom rijádské rodačky Badríje al-Bišr. Autorka má, podobně jako další arabští spisovatelé schopnost zachytit chutě a vůně (v tomto případě kávy) způsobem, který člověka nutí se okamžitě zvednout a jít si jednu džezvu uvařit. Svébytným pohledem na šokující „odnož“ gastronomie je ukázka z románu Panic Marino vlámského spisovatele Yvese Petryho, který popisuje skutečnou událostí inspirovaný příběh kanibala.

V průběhu pročítání jednotlivých textů mě několikrát přepadl pocit beznaděje. Sama pro sebe jsem si říkala, že i já se svým blogem kopíruji trend zviditelňování jídla jako čehosi estetického, kde šikovně stylizovaná fotka čtenáře přivábí a na chvíli odreaguje, ale z hlediska osobní etiky jídla nic neřeší. Tenhle pocit ale postupně převážilo vědomí, že jakkoli mohou být fotky jídla na první pohled neužitečné, nakonec nalákají na doprovodné texty, které samozřejmě poskytují možnost zamyslet se nad jídlem a jeho konzumací z mnoha úhlů. Je na každém z nás, zda se budeme stravovat vědomě a zodpovědně, což je jedno z hlavních poselství celého čísla. Každý z nás musí popřemýšlet, kolik času a úsilí je ochotný věnovat nákupům jídla a jeho přípravě.

Za zmínku stojí určitě i obrazová příloha revue, čítající fotky nejrůznějších instalací souvisejících s gastronomií, ale i lidským tělem.

Osobně mě nejvíce zaujaly fotky knedlíků Johany Pošové, které by si však podle mého názoru zasloužily barevné zpracování, protože v černobílém provedení jednotlivé objekty splývají s pozadím a celek působí nepřehledně.

Pokud přemýšlíte o jídle z různých úhlů, nenechává vás chladným původ surovin, případně jste zastánci některého z nespočetných výživových směrů, určitě byste si nové číslo Labyrint revue měli pořídit a pročíst. Jen se připravte na to, že to není vždy veselé čtení.

Labyrint revue 33–34

Vydavatelství: Labyrint, 2014

Jídlo představuje jednu z antropologických konstant procházejících napříč lidskými dějinami. I dnes, kdy je v módě tzv. fusion kuchyně, synteticky spojující prvky různých národních kulinářských tradic, tvoří jídlo stále jeden ze základů náboženské, kulturní i osobní identity.
Historicky zcela bezprecedentní je však skutečnost, že podle výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 2012 poprvé nadměrná konzumace jídla vedoucí k obezitě zabila v celosvětovém měřítku třikrát více lidí než podvýživa. Jsme zde svědky zcela nového trendu spojeného s postupným globálním přechodem od civilizace nedostatku k civilizaci nadbytku, během něhož se z jídla stává ústřední téma i problém.
A právě reflexi tohoto fenoménu se věnují původní i překladové beletristické a teoretické texty, eseje a výtvarná příloha nového dvojčísla Labyrint revue pro rok 2014.

KNIHU SI MŮŽETE KOUPIT ZDE.