Já si to všechno pamatuju: Bude vás bavit tenhle knižní rozhovor?
Hned na začátek pro vás mám přiznání: dříve jsem nebyla velkou fanynkou knižních rozhovorů, byť jsou v posledních zhruba dvou letech velmi populární. Těžko jsem si k nim hledala cestu, máloco mě bavilo. Teď už ale nesu jedno velké doporučení na Já si to všechno pamatuju.
Moje první setkání s knižními rozhovory, které mě skutečně velmi bavilo a ke kterému se možná jednou vrátím, byly Novinářky Lindy Bartošové. Následoval martinusácký výběr Čtenářského klubu v lednu 2024 a kniha Víra, naděje a masakr, ve které Seán O’Hagan zpovídá Nicka Cavea. Teď do třetice mě zaujal rozhovor Já si to všechno pamatuju, kde se baví novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo s novinářem a politickým komentátorem Michaelem Rozsypalem.
Hned na úvod nutno dodat, že zatímco třeba taková Víra, naděje a masakr vás pravděpodobně bude bavit i v případě, že neposloucháte hudbu Nicka Cavea, protože je hodně všeobjímající a obsahuje spoustu krásných myšlenek, se kterými se můžete snadno ztotožnit, čtení rozhovoru s názvem Já si to všechno pamatuju bych doporučila určitě primárně těm, co už Jindřicha Šídla znají. Ať už jako novináře z Respektu či Mladé fronty, nebo jako satirika a spoluautora pořadu Šťastné pondělí či Šťastného podcastu na Seznam Zprávách.
V rozhovoru se totiž dotkneme i jeho dětství, mládí a dospívání a nedovedu si představit, že by tahle (dost obsáhlá) část rozhovoru bavila někoho, kdo Šídla nezná a o jeho osobnost se nezajímá. Za mě bych tu možná trochu vytkla ploché otázky, které nenabízely moc možností, jak jít do větší hloubky nebo se zastavit u vážnějších témat, která by mohla oslovit i širší spektrum čtenářstva.
Na druhou stranu je zjevné, že i sám Šídlo pookřál a bylo mu pravděpodobně pohodlnější hovořit o politice (zejména) devadesátých let a o fotbalu, což byla část, kterou jsem, upřímně, plánovala přeskočit, ale nakonec jsem si ji užila se stejným zájmem jako tu politickou. Čeká tu na vás spoustu drobných historek a příhod ze zákulisí té nejvyšší politiky, kritické hodnocení mnoha tehdejších kauz a i když kniha není dějepisnou učebnicí, která by vás vybavila do debaty o historii konce dvacátého století v Česku, věřím, že i z rozhovoru se můžete leccos zajímavého dozvědět.
Protože jsem fanynkou zejména Šťastného podcastu, dopřála jsem si knížku v audioverzi, která mi nesmírně sedla, i když obvykle velkou fanynkou audioknih nejsem; Rozsypal a Šídlo totiž namluvili svůj rozhovor sami, tudíž člověk má při poslechu dojem, jako by poslouchal opravdický podcast, jen o několik hodin delší, než jsme obvykle zvyklí, což mi ovšem v případě povídání Jindřicha Šídla nijak nevadilo. Pokud byste tedy chtěli začít jak s rozhovory, tak i s audioknihami, je tahle kniha dobrá volba – jen mějte na paměti, že bez základní znalosti Jindřicha Šídla by to nemusela být taková zábava.
