blog

Co mě naučilo čtení knih

10.02. 2016

My knihomolové dobře víme, že čtení je bohulibá činnost, na které prostě nelze najít nic negativního. Zkusila jsem se se ale zamyslet nad tím, co konkrétně mi čtení přináší, co nejvíc mi dává, jak mě obohacuje. Čtení knih mě například naučilo…

knihy

1. Přemýšlet. Nejen nad tím, jestli je ten pěkný barman nezadaný, nebo který večer obětuju uklízení bytu. Je vědecky dokázáno, že čtení rozvíjí fantazii a inteligenci člověka. Jelikož opravdu dobří spisovatelé kladou svým čtenářům v příbězích otázky (klidně třeba jen mezi řádky), možná se tak zahloubáte nad věcmi, o kterých by vás dříve přemýšlet ani nenapadlo. Díky čtení dokážete uvažovat v širších souvislostech, jelikož si jím také rozšiřujete znalosti prakticky o čemkoliv.

2. Vymýšlet si. Jak jsme zmínili výše, s počtem přečtených knih roste nejen vaše knihovna, ale i vaše kreativita. Ne nadarmo se říká, že abyste mohli psát, musíte hlavně číst. Knížky jsou bránou do světa fantazie a každou návštěvu v něm berte jako notnou dávku inspirace. I kdyby to mělo být jen proto, aby vaše výmluvy, proč jste sakra nestihli ten deadline, byly co nejpestřejší.

3. Brečet. Nejsem žádný uplakánek a dojímavé scény ve filmech jsou mi spíš nepříjemné. Když jsem ale poprvé četla Hvězdy nám nepřály, myslela jsem, že kvůli těm vodopádům slz, co jsem uronila, mi v těle nezbyla ani kapička vody. Prožívání příběhu u knihy mi připadá mnohem výraznější a intimnější než u filmu, snad proto, že s hrdiny netrávíte dvě hodiny v kině, ale celé dny a týdny je s sebou vláčíte v kabelce a usínáte s nimi v posteli.

4. Neodsuzovat lidi na první pohled. I když se totiž můžou jevit jako záporáci, nakonec se ukáže, že celou dobu byli klaďasové. Jen to třeba nedávali najevo. Nebo skrývali nějaké tajemství. Jako Severus Snape.

Čtěte také  PF 2024: Přečtěte si novoroční přání od knižních hrdinů

5. Že zásadní zvraty číhají za každou stránkou. V případě reálného života za každým rohem. Nikdy nevíte, kdy vás potká něco osudového, přelomového, dramatického a životnarubyobracejícího. I ten nejobyčejnější den se může změnit v neuvěřitelné dobrodružství, stejně jako se to stalo třeba Richardovi z Nikdykde, když našel na ulici zraněnou Dvířku.

knihy

6. Pít kafe a jíst dorty. Ehm, nebudeme se tvářit, jako bych nikdy předtím nebyla na sladké, že. Myslím ale, že kouzlo čokoládového dortu, nebo citronového cheesecaku jsem dovedla ocenit pořádně teprve až v malých útulných kavárničkách, kde jsem v jedné ruce držela tlustý román a v druhé kávu. Protože to prostě ke čtení patří, takové to labužnické nicnedělání.

7. Rozdělovat věci na neodkladné a na ty-které-počkají-až-po-další-stránce. Teď vážně. Přiznejme si, že čtení zabere spoustu času a že i leckteří knihomolové-srdcaři jej musí pracně hledat. Díky tomu jsem ale poznala, jaké další věci (hned po čtení) jsou pro mě důležité. Jací lidé jsou pro mě důležití. Vím, že si raději přečtu pár kapitol, než abych šla na párty, kde nebudou mí kamarádi. Rozhodně si raději přečtu pár knih, než abych šla dobrovolně umýt nádobí.

8. Rozmazlovat se. A teď dobře poslouchejte, řeknu vám důležité moudro: rozmazlovat sám sebe je naprosto nezbytné ke spokojenému životu. Naučily mě tomu knížky, a to nejen v kombinaci s kávou a dortíkem. Ačkoliv si klidně čtu u zubaře i v tramvaji, nejvíc ze všeho zbožňuji chvilky, kdy si vlezu v tlustých ponožkách a pohodlném pyžamu do postele s knížkou. Nebo když si vyrobím bublinkovou koupel, s knížkou. A co teprv když se v létě válím na zahradě v houpací síti, taktéž s knížkou. Nebo když se rozmazlím tím, že si koupím další knížky, to je teprv potěšení. Mějte se rádi a dopřávejte si tyhle malé radosti. S knížkama.

Čtěte také  Zakázaných knih v Americe přibývá. Které patří mezi ty nejkontroverznější?

9. Že osudovým mužem nikdy není ten fešák, co vám zlomil srdce. Vám a spoustě dalších holek. Na devadesát devět procent bude váš osudový ten hodný kluk odvedle, kamarád, co si vždycky vyslechl všechna vaše trápení, když jste byly zaláskované do frajírka s hlubokýma očima a sexy postavou, jenž vás neustále odmítal a trousil jízlivé poznámky. Dobře, existují výjimky, ale jak často se vám podaří narazit na skutečného pana Darcyho?

10. Věřit v happyend. Kolikrát čtu své oblíbené knížky a říkám si, jak bych nejradši Harryho povzbudila, že toho Voldemorta přece jednou přemůže, že bych Janě Eyrové pověděla, že s Rochesterem nakonec stejně skončí spolu a Markovi Watneymu prozradila, že na Marsu nezůstane navěky. Svým oblíbeným hrdinům držím palce až do posledního řádku a časem jsem se díky tomu naučila držet palce i sama sobě a všem okolo mě a doufat, že na nás všechny taky čeká happyend.