8 knih, které kritika zatratila a nakonec se staly klasikou
Představte si, že se vám podařilo vydat vlastní knihu; jste na ni náležitě pyšní, však je to taky něco jako vaše vlastní dítě! Lopotili jste se s ní a teď chcete sdílet sladké plody své tvrdé práce. Jenže vydáním knihy peripetie nekončí – na spisovatele číhají nemilosrdní pisálci zvaní kritici a ti jsou schopni vaše dílo rozcupovat na cucky. Ne vždycky mají ovšem dobrý odhad. Pojďte si s námi připomenout 8 knih, které kritika rozdrtila, ale nakonec se z nich stala klasická díla, která všichni známe a uznáváme.
1. Dobrodružství Huckleberryho Finna. Jeden kritik oznámil hned po prvním vydání této knihy, že „nestojí ani za desetník skutečného románu“. To, že se mýlil, dokazují nesčetná další vydání i neutuchající zájem dětí o tuto nadčasovou knížku. Huckleberry Finn a jeho kámoš Tom Sawyer, které si vymyslel spisovatel Mark Twain, stále patří i mezi povinnou četbu na většině základních škol. My ho teď máme v nabídce i v komiksové verzi. 😉
2. Brave New World. Kritika společnosti od Aldouse Huxleyho, dnes uznávaná jako brilantní a jasnozřivá, byla dříve označována jako „těžkopádný kus propagandy“. Je vidět, že někteří kritici ji tak docela dobře nepochopili.
3. Pán prstenů. V žánru beletrie rozhodně není snadné získat si přízeň kritiků. J. R. R. Tolkiena naštěstí většina odhadla správně, našli se však tací, kteří první díl jedné z nejpopulárnějších sérií v dějinách literatury zhodnotili jako mělký příběh bez vyšší literární hodnoty.
4. Moby Dick. Melvillova kniha byla poprvé vydána v Anglii a tamní kritici nad ní jen krčili nos. Američtí kritici tehdy obvykle přejímali názory od svých britských kolegů a nejinak tomu bylo i v případě Moby Dicka. Světově proslulým a oceňovaným se stal román až po Melvillově smrti.
5. Stébla trávy. Walt Whitman byl možná největší americký básník, ale rozhodně si to nemysleli kritici, když vydal svá Stébla trávy. Obsah zhodnotili jako kontroverzní a urážlivý. Žádný recenzent ovšem nebyl tak krutý jako Thomas W. Higginson, který prohlásil, že „Whitmana nezdiskretovalo napsání Stébel trávy, ale to, že je pak hned nespálil.“ Básník John G. Whittier se tím pravděpodobně inspiroval a svou kopii této knihy skutečně hodil do ohně.
6. Na cestě. New York Times zhodnotil knihu Jacka Kerouaca jako „ne tolik román, jako spíš procítěný žertík inspirovaný ‚takzvanou‘ beat generation… a navzdory tomu docela ucházející“. Co by asi řekli kritici, kdyby věděli, že se z toho docela ucházejícího žertíku stala bible slavných beatníků a středoškolská maturitní četba? 🙂
7. Na větrné hůrce. Kritici tvrdili, že postavy ve slavném románu „příliš předběhly svou dobu“ a někteří měli za to, že příběh je úplně zmatený. Trvalo dlouho, než se kniha stala uznávanou a ještě déle, než někdo prohlásil, že je Emily Brontëová literárně rovna své sestře Charlotte. Teď se najdou tací, pro něž je Emily ze sester Brontëových ta lepší spisovatelka. Co myslíte vy? 🙂
8. Lolita. Nabokov sepsal román s dozajista kontroverzním tématem, to mu ovšem neupírá literární hodnotu. Opovrhovala jí ale všechna americká nakladatelství, kterým spisovatel nabídl Lolitu k vydání. Dva roky po dopsání ji vydalo francouzské nakladatelství Olympia Press, ale nakonec byla stejně ve Francii a také v Británii zakázaná. Editor londýnského Sunday Express o ní prohlásil, že je to „nejzvrácenější kniha, jakou kdy četl“ a „bezostyšná pornografie“. No vida a dnes vévodí všem literárním článkům o nejlepších knihách všech dob.
Co si z tohoto článku odnést především? To, že někdo tvrdí, že je ta kniha špatná, neznamená, že má ultimátní pravdu a nemůže už se nikdy líbit někomu jinému. Nebojte se knihu hodnotit čistě jen podle svého názoru. Kdoví, třeba budete první, kdo ji odhadne a jednou se z ní stane bestseller a nová klasika. Hodnotit knihy můžete začít právě teď – v naší soutěži! 😉
Přeloženo ze stránky Feed Your Need to Read
