Naoki vás vezme do neobyčejného světa autismu

Kniha, která boří hranice mezi autistickými a obyčejnými lidmi. Zcela záměrně píšu „obyčejnými“, protože po přečtení knihy A proto skáču zjistíte, že vnitřní svět lidí s autismem je neobyčejný a krásný.

Tuhle knihu objevila v Japonsku manželka Davida Mitchella, autora bestselleru Atlas mraků. Mitchellovi mají autistického syna a byli nesmírně unavení ze všech příruček, které víceméně papouškovaly to samé a z nedůvěryhodných biografií, jejichž patetičnosti se člověk musel smát. A pak našli knihu A proto skáču. Jejím autorem je třináctiletý autista. Metodou ukazování znaků na abecední tabulce odpověděl na celkem padesát osm otázek, které mu ostatní často kladou. Aby lidem, kteří nechápou, co to autismus je a čím přesně si prochází, vysvětlil a objasnil svůj vnitřní svět, své uvažování a jeho vidění okolní reality. Otázka – odpověď. Stručně a jasně. 

Na začátku knihy najdete tři předmluvy. První patří Josefu Schovancovi, francouzskému filozofovi s českým původem, kterému byl diagnostikován Aspergerův syndrom, což je lehká forma autismu. Druhá je od Davida Mitchella, pro mě nejosobnější a nejhezčí dopis čtenářům, jaký jsem za dlouhou dobu četla; stejně jako on jsem až díky téhle knize dokázala skutečně pochopit komplikovanost a křehkost lidí s autismem. A do třetice na vás čeká předmluva od autora, tedy od Naoki Higašidy, který navzdory tomu, že trpí tak silnou formou autismu, která mu brání mluvit s lidmi, dokázal sepsat celou knihu. Čím déle čtete, tím neuvěřitelnější vám to připadá.

Je to upřímná zpověď, která si nebere servítky a dotýká se všech témat běžného života. Naoki se nevyhýbá žádné otázce, nesnaží se jí opsat (ačkoliv jeho spisovatelský talent by mu to klidně umožňoval), ale prostě a jasně na vše odpovídá. Jak moc nadaný se ukáže, když vám převypráví nějakou bajku nebo přidá k dobru svou povídku. Trochu jsem se bála všech těch přívlastků jako dojemná, křehká, láskyplná a smutná, které jsem četla po internetech, ale ve skutečnosti mi to připadá spíš trochu magické a hodně krásné. Víc než dojemné je to ohromně inspirující. Je to jedna z těch knih, po jejímž přečtení vidíte vlastní problémy v úplně jiném světle.

Jediné, co bych knize vytkla, je její provedení. Paperback oceňuji, protože těm já dávám přednost, ale odbyté grafické zpracování bych od Paseky rozhodně nečekala. Přitom s knihou, v níž jsou v podstatě jen otázky a odpovědi, se dají po grafické stránce přece udělat úplná kouzla! Má to být vytvořeno v souznění s japonským minimalismem, ale i tak bych upřednostnila výraznější font a půvabnější provedení. Na první pohled do knihy si pomyslíte, že tohle je prostě nuda. Snad vás to ale neodradí od čtení, protože to by byla škoda a Naoki Higašida si rozhodně zaslouží vaši pozornost.