Chcete se bát? Vydejte se do Lesa sebevrahů

Něco vám o sobě prozradím. Jakkoliv miluju kvalitní, poučné a inteligentní romány, jednou za čas si s nesmírnou chutí dopřeju detektivní nebo hororový thriller, který nemá za úkol nic jiného, než mě pobavit. Naposledy třeba Les sebevrahů od Jeremyho Batese.

Tenhle autor má v zahraničí slušnou pověst a proslul zejména svou sérií příběhů z nejděsivějších míst na světě. Bez diskuze k nim patří i japonský les Aokigahara – druhé nejvyhledávanější místo ke spáchání sebevraždy, hned po mostu Golden Gate. Bates rozvíjí vcelku tuctovou zápletku o partě (víceméně) náhodných známých, v níž figuruje jedna partnerská dvojice. Znuděni špatným počasím se vydávají z hecu a touze po dobrodružství přespat do lesa opředeného tajemstvím a posvátnou hrůzou všech Japonců.

A je už asi jasné, že je to špatný nápad. Celá kniha je postavená na situacích, při kterých už od začátku víte (stejně jako u většiny hororových filmů), že by se asi nic nestalo, kdyby nějaký hrdina neudělal nějakou hloupost. Znáte ty filmy, ve kterých jde polonahá holka po tmě do kuchyně a vy si celou dobu říkáte: ,,Probůh, nechoď tam, nebo si aspoň rozsviť, nebuď tak pitomá…” Typické i pro Les sebevrahů. Jen je tu místo polonahé holky banda znuděných amerických dvacátníků, kteří lezou na vratké stromy a bez okolků se začnou bavit s podivnými týpky, co žijí ve srubech v lese, kde se páchají sebevraždy.

Nalejme si čistého vína, zkritizovat tuhle knihu by bylo až příliš snadné. Vzít si na paškál hororový thriller je jako jet na kole z kopce. Není to žádná výzva. Vy tuhle knihu nebudete číst proto, že chcete kvalitní literární zážitek, ale proto, že jste měli těžký týden v práci, potřebujete si odpočinout a vyčistit si hlavu a na Ordinaci v růžové zahradě máte pořád příliš vysoké IQ. Budete ji číst proto, že se chce bát, protože si chcete zvýšit tep, nebo protože chcete mít dobrý pocit z toho, že za pár hodin přečtete faaakt tlustou bichli. Vyberte si. Ale nekritizujte, to si totiž Jeremy Bates nezaslouží. Už v anotaci vás varuje, o čem to bude a jak to bude napsané.

Mile mě ovšem překvapilo, že i přesto se v knize sem tam, jako takový drobný třpytivý záblesk, objeví složitější témata k řešení. Kupříkladu hlavní hrdina Ethan, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, se vyrovnává s vraždou svého staršího bratra a se strachem z budoucnosti a závazků a autor oba jeho problémy dokázal zajímavým způsobem provázat tak, aby se v závěru knihy hlavní hrdina dokonce posunul kupředu a své problémy rozlouskl, což v takových knihách ani nečekáte. Náznaků hlubších témat je tam víc, ale zbytečně se nad nimi netrapte. Přece nejsme žádní posh knihomolové, prostě si to čtení užijte. Já si to užila náramně.