Backman píše o snaze být dobrým rodičem

Jedna ze švédských stálic literární scény vydala novou knihu. Je žlutá, dojemná a legrační a nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit. Jmenuje se Co by můj syn měl vědět o světě a napsal ji Fredrik Backman.

Pojďme si společně nejdřív dát dohromady Backmanovo působení v České republice: jeho první knihou u nás a zároveň i tou stále nejúspěšnější je Muž jménem Ove, vyprávění o mrzutém staříkovi, které dojalo miliony čtenářů po celém světě a dočkalo se působivé filmové adaptace. Babička pozdravuje a omlouvá se byl román, který potvrdil Backmanovy kvality a opět nás donutil uronit nějakou tu slzičku dojetí (zvlášť milovníky Harryho Pottera!). Další jeho knihu Tady byla Britt-Marie už jsem, přiznávám, nečetla, protože mi to začalo připadat všechno na jedno brdo a né že bych očekávala nějaký zásadní průlom v jeho psaní, ale přece jen, chtělo by to zase trochu něco jiného. A tak to tady mám, ve svítivě žluté obálce, s názvem Co by můj syn měl vědět o světě. (A další s názvem Medvědín se právě chystá!)

Původně jsem neplánovala číst ani tuhle knihu, protože podle anotace zněla jako triliontý blogísek vydaný knižně, a to už mě taky moc neba. Co vám budu povídat, jsem hloupá a jsem ráda, že se mi tahle kniha nakonec do tlapek dostala, já ji otevřela a po přečtení dvou vět už ji nedokázala odložit. Je to prostě tak zrádně milé, vtipné, fulghumovsky moudré a nevypočítavě dojemné, že mě celou dobu zkrátka jen těšilo, že si tuhle knihu můžu přečíst.

V krátkých příspěvcích, které jsou leckdy vedeny formou divadelního dramatu nebo krátkého příspěvku, který si docela dobře dokážu představit připíchnutý na lednici, Backman vypráví svému synovi. O tom, jak moc ho má rád a o tom, jak moc se o něj bude celý život bát. Předává mu všechny své zásadní poznatky a zkušenosti (zejména co se týče IKEA a fotbalu), připravuje ho na pubertu, dospělost a všechny ty zmatky v duši, které ho s největší pravděpodobností čekají. Vypráví mu o společnosti bez telefonů a wifiny, ve které už vyrůstat nebude, učí ho toleranci, pokoře a slušnosti.

Já si čtení užila a předpokládám, že všichni čtenáři, co už mají vlastní dítka, tuhle knihu s vděčností přijmou a ztotožní se s ní daleko víc, protože tahle kniha je víc než o čemkoliv jiném o snaze být dobrým rodičem, což se vám zkrátka někdy může vymknout z rukou. Je to ideální nedělní jednohubka, kterou přečtete za chviličku a jedna z těch knih, která vám předá ten vzácný pocit, že na světě je přece hrozně hezky.