Čtení Šlehačkových oblak od Terezy in Oslo je jako vřelé objetí

Terezu Salte alias Terezu in Oslo jsem znala jen zběžně, z projíždění instagramového feedu. Zkrátka jedna z milionu blogerek. Ke Šlehačkovým oblakům jsem se tedy dostala její internetovou minulostí netknutá, bez očekávání, lehce znuděná, protože co za knihu s tímhle cukrkandlovým názvem by mě mohlo nadchnout… ale mýlila jsem se.

Tereza Salte píše svou knihu tak, jako píše svůj blog, takže knihu nepořizujte s očekáváním, že na vás uvnitř číhá výjimečný literární zážitek. To na férovku. Ale pochybuji, že by si její cílovka kupovala Šlehačková oblaka zároveň s Malým životem. Tahle kniha je určená pro někoho jiného. Pro ty, co čtou blog Tereza in Oslo, pro snílky, co si v sobě spřádají velké plány a potřebují postrčení k jejich uskutečnění, pro milovníky hygge, kteří oceňují pěstěný skandinávský životní styl. Je to kniha pro ty, kteří hledají pohlazení na duši.

Skutečně, čtení Šlehačkových oblak se dá místy přirovnat k širokému, vřelému objetí. Tereza Salte v knize líčí své životní osudy mladé gymnastky, která se probojovala k profesionálům do Skandinávie, procestovala kus světa, potkala svou životní lásku, změnila se. Je to příběh o ztrátách a nálezech situovaný do líbivějšího prostředí, do kulis, které připomínají pohádku. Je to škoda, protože se vší tou spoustou nekonečných superlativ pak ztrácí na reálnosti a i když knihu zpočátku otvíráte s přesvědčením, že to bude o jedné normální české holce, která si zkrátka „žije svůj sen“, je vám brzo jasné, že tohle je na hony vzdálené všední realitě. Protože zkrátka ne vždycky je všechno růžové a pozitivní a po všech stránkách dokonalé, ne vždycky se vzduch v jiné zemi dýchá snadněji a ve skutečnosti vaši milovaní zkrátka ne vždycky udělají přesně to, co od nich očekáváte. Sem tam i Salte narazí v příběhu na tvrdou realitu, ale vždycky se od ní rychle odrazí zpátky do oblak.

Pokud ale budete Šlehačková oblaka číst jako pohádku v takové skandinávské „zemi nezemi“ a především proto, že potřebujete načerpat trochu serotoninu, pozitiv, dobré nálady a pohody, je to naprosto ideální kniha. Je to čtivé, příjemné, vlídné a po dočtení máte pocit, že všechno jednou dobře dopadne. A taky máte svrbivý pocit, že si okamžitě musíte dopřát svetr z kvalitní vlny a kakao. Se šlehačkou, samozřejmě.

Už jen kvůli tomu nejsou Šlehačková oblaka další zbytečnou blogerskou knihou, která zapadne. Protože v těchhle pošmourných podzimních dnech asi všichni občas potřebujeme trochu z Terezina nekonečného životního optimismu, abychom se mohli odrazit od našeho dna a věřím, že mnozí v knize najdou i inspiraci a chuť k tvoření a plnění si svých přání. Pro příště prosím jít víc do hloubky, ubrat na švitořivém chválení všeho kolem sebe a přidat špetku té naší drsné, syrové reality a věřím, že z Terezy Salte může vyrůst další Barbora Šťastná.