Report: Hana Kolaříková v Book’s Calling Clubu

S drobným zpožděním přinášíme report z prvního podzimního knižního klubu, který pořádá Jakub alias Book’s Calling 🙂 Další setkání totiž klepe na dveře! Ale nepředbíhejme – nejdříve vám ukážeme, jaké bylo setkání s Hanou Kolaříkovou nad její knihou Pravý leopardí kožich. Že jste ji ještě nečetli? Jistě vás nalákáme 🙂

Kniha Pravý leopardí kožich, nad kterou jsme se sešli, zaujala hned po vydání krásným a poměrně neobvyklým grafickým zpracováním, které o obsahu a především náladě knihy zrovna moc neprozrazuje 🙂 I o názvu a obálce byla samozřejmě řeč, ale jako obvykle jsme nejdříve byli zvědaví na spisovatelskou dráhu autorky.

Jelikož část osazenstva tvořily ženy, pohybující se věkem kolem třicítky, uklidnilo nás, že Hana Kolaříková začala psát až na mateřské dovolené. Dřív na to prostě nebyl čas. Původním povoláním je historička, vyšel jí také už jeden historický román – jmenuje se Tma před úsvitem (MOBA, 2011) a je vyprodaný. Protože její knihy střídají žánry, střídala doposud i vydavatele (druhá kniha s názvem Mušle vyšla v Knize Zlín), nadále by však ráda zůstala věrná Hostu.

Pravý leopardí kožich se dle anotace zdá být knihou o ztrátě dítěte a o šestinedělí opuštěné matky. To je ale jen malá část příběhu. Nechceme prozrazovat příliš, ale vězte, že při setkání jsme se dozvěděli, že šestinedělí slouží jen jako skulina, kterou se dostaneme do nevědomí a jako výchozí bod pro sebezpyt hlavní postavy. Ze soukromé tragédie se čtenáři a čtenářky postupně dostanou přes rodinnou historii k větším dějinám. Velkým tématem je pro Hanu Kolaříkovou trauma obětí i viníků temných momentů historie lidstva a to, jak toto trauma ovlivňuje i další generace.

Bavili jsme se i o kritickém přijetí románu. Někteří knize vyčítají, že je zaměřená proti mužům, to však autorka popřela a většina účastnic setkání – jediným mužem byl opět Jakub – se shodla, že ani na nás tak nepůsobí. Pro Hanu Kolaříkovou je důležitý pohled na lidskou duši jako na androgynní, tedy obsahující mužskou i ženskou složku, a to se projevuje i v románu. “Muži, kteří odmítají ženskou část svého já, to mají těžší a často dělají těžším i život ostatních” – tak nějak by bylo možné parafrázovat, jak autorka popsala vykreslení mužů v knize.

Mluvili jsme také o animálnosti a lidskosti, o tom, jak by se lidstvo mělo chovat, aby bylo hodné tohoto označení i o exotické lince příběhu. Hana Kolaříková všechny složky příběhu, které se vážou k určitému místu či době, podložila rešeršemi, kniha je tedy obohacující i po této stránce. Navíc v ní najdete poetický jazyk, pro který byla velmi dobře hodnocená i autorčina kniha Mušle, soudě dle čtenářských recenzí.

A jak že to bylo s tou obálkou? Vznikla v redakci a autorce se nejdříve nelíbila, debata se vedla i o názvu. Nakonec ale dala Hana Kolaříková Hostu zapravdu – obálka působí tak, jak nakonec na čtenáře a čtenářky působí celá kniha. Elegantní a třpytivý přebal totiž ukrývá obálku, která připomíná temnou, přirozenou i nebezpečnou zvířecí srst.