Jak zní Kodaňská Píseň písní
Jsem moc ráda, že v březnu, který je oficiálním měsícem knih, čteme v našem martinusáckém Čtenářském klubu něco vskutku výjimečného – knihu, která utíká jako dějiny samy a na konci vás nechá ve zmatku emocí a s nesmírnou touhou pustit se okamžitě do dalšího knižního dobrodružství.
Kodaňskou Píseň písní mi doporučovalo hned několik mých martinusáckých kolegů, ale já si ke knize dlouho hledala cestu. Během února jsem ji několikrát začala číst, ale po pár stránkách mě to vždycky začalo trochu nudit, ztrácela jsem se v postavách, měla jsem zálusk na jiné knihy. Zkrátka to potřebovalo čas, abych našla tu pravou chuť a ten pravý rytmus do čtení, které necválá ani nekluše, které doslova letí a vy máte co dělat, abyste při něm vůbec popadli dech.
Jsem nesmírně ráda, že chuť a rytmus se našly a sladily se dohromady, protože je mi teď líto každého čtenáře a čtenářky, kteří tu originální píseň písní neokusí. Kteří nepoznají Varinku ani hrocha v cirkuse Sovalskaja, kteří neuslyší zpívat Olgu (vážně mám pocit, že jsem ji na stránkách zpívat slyšela), kteří neuvidí zvířátkové malby od Esther (ten samý pocit) a kteří nepoznají mou nejvíc nejoblíbenější postavu, chrta Igora.
Mám chuť jen náhodně popisovat různé emoce, které jsem při čtení měla (a že jich bylo požehnaně), ale pokusím se rytmus téhle recenze uklidnit natolik, abych vám pověděla, že příběh vypráví malířka Esther, která čtenářům představuje originální postavičky její rodiny, přátel a milenců. Tahle rodinná sága se odehrává přes tři generace, od Ruska přes Paříž až po Kodaň. Je výtvorem Annette Bjergfeldt, dánské písničkářky, skladatelky a spisovatelky, přesněji řečeno jejím románovým debutem. Kromě Kodaňské písně písní Bjergfeldt napsala písničky nejen sobě, ale i dalším interpretům, taky knihu o skládání hudby a knížky pro děti.
Mám pocit, že je jasné, jak moc mi tahle kniha učarovala, ale pro jistotu to ještě zdůrazním. Vyprávění Kodaňské Písně písní jsem nakonec úplně propadla. Většinou po dočtení příběhů mívám touhu v nich zůstat co nejdéle, nechce se mi loučit s příběhem ani s postavami a jsem schopná týdny nevzít do ruky další knihu, protože nejsem připravená pustit se do nového vyprávění. Kodaňská Píseň písní ale způsobila, že se v tom zběsilém čtivém tempu chci posouvat dál, a tak hned po dočtení sahám po další nepřečtené knížce v knihovně. Ale nebojte, na Kodaň, Varinku ani na hrošici nezapomenu!
Po celý březen máme knihu v našem martinusáckém Čtenářském klubu, což znamená jediné: výjimečnou slevu 25%, ulovte si tedy tuhle knihu, dokud je k mání 😉
