blog

Bílá Voda: Výjimečný literární zážitek z 50. let

Sice jsme dostali Bílou Vodu jako recenzní výtisk od nakladatelství Host už před několika týdny, dát dohromady recenzi nám ale trvalo poměrně dlouho. Za prvé proto, že kniha má výživných 688 stran a za druhé proto, že hutný příběh si vyžaduje (i zaslouží) pomalu procítit.

Kateřina Tučková patří nepochybně mezi nejznámější české autorky. Její Žítkovské bohyně nebo Vyhnání Gerty Schnirch se zapsaly do kánonu moderní české literatury a už dnes patří mezi novodobou klasiku. Proto není divu, že na její další velkolepý román se s napětím čekalo… a to skoro deset let! Můžeme už ale prozradit, že tohle čekání stálo za to.

Oceňovaná brněnská spisovatelka prý prožívala psaní Bílé Vody nejvíc ze všech knih, původní dvě verze dokonce smazala a začala znovu od začátku. „Bílá Voda“ je pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků, aby si vyprosili pomoc u údajně zázračné sošky Panny Marie. ,,Tamní internační klášter, kde byly drženy během totality řeholnice několika řádů, a hlavně hřbitov, kde je pohřbeno několik stovek z nich, ve mně zanechal nesmírně silný dojem a také pocit, že bych o této zapomenuté kauze našich dějin měla napsat,“ řekla Tučková pro iDnes.cz.

Do Bílé Vody v knize přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí, která ji přivedla doslova na pokraj sebevraždy. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu ale nachází jen několik řádových sester, které jsou vedené svéráznou Evaristou. Evarista přišla do Bílé Vody v roce 1950, kdy komunistický režim, který v knize zosobňuje démonický páter Plojhar, odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů.

Mladičká Evarista tehdy dostala na výběr: vrátit se do civilního života, nebo s ostatními sestrami sdílet další osudy. Nezaváhala ani na okamžik a byla tedy společně s dalšími sestrami nasazena na takzvané nucené práce, vystavena ponižování v komunistickém kriminálu i mučení, aby se vzdala víry v Boha. Lena Lagnerová však zjišťuje, že tímhle Evaristin dramatický příběh vlastně pouze začíná.

Čtěte také  Uvidíme se v srpnu: Zakončení Márquezova díla jako suvenýr

Příběh se větví a kroutí kolem Leny a Evaristy, dostanete však pořádnou lekci z nedávných dějin, které jsou dnes pomalu zapomínané a opomíjené, navíc vás čeká klasický „tučkovský“ vypravěčský um a postavy z masa a kostí, takové, o nichž absolutně nepochybujete, že skutečně existovaly. Je to čtení, při kterém musíte dávat pozor: střídá se tu ich forma s er formou, úryvky z novin se mísí s nahrávkami nebo deníkovými zápisy. Čtení, které čtenáře a čtenářky dráždí, dojímá, ovíjí se kolem nich tak, až budete mít pocit, že jste nezbytnou součástí příběhu Bílé Vody.

Takovouhle knihu je zkrátka radost číst a pravděpodobně potrvá, než se z ní vzpamatujete. Předpokládáme každopádně, že žádný milovník kvalitní současné české literatury si tenhle výjimečný zážitek nenechá ujít 😊

Monika Floreková

Copywriterka

Monika má v Martinusu na starosti psaní textů, vymýšlení kampaní a další hravé aktivity, které pro vás s láskou tvoříme :-)

Příspěvky autora