Klub: Jak to bylo s Nobelovkou za literaturu v roce 2018
Už tu dlouho nebyla řeč o žádné absyntovce a je to třeba co nejrychleji napravit! Přečetli jsme jednu z těch nejnovějších jménem Klub, kterou napsala Matilda Voss Gustavsson. Jaké to je a měli byste si ji přečíst taky? Dozvíte se v naší recenzi!
Nakladatelství Absynt se v Česku i na Slovensku věnuje reportážní literatuře a jejich knihy si velmi rychle zapamatujete nejen typickou vizáží, ale především hlubokými tématy, které rozdmýchávají další diskuze. Takovou knihou je nepochybně i Klub, jedna z nejnovějších absyntovek, která vyšla na sklonku letošního roku a věnuje se sexuálnímu skandálu ve Švédské akademii.
Skandál odhalily právě investigativní reportáže Matildy Voss Gustavsson – švédské reportérky, která v roce 2016 jako nejmladší dosavadní laureátka obdržela Zlaté pero, prestižní ocenění Švédské asociace publicistů. O dva roky později byla vyhlášena Novinářkou roku. Voss Gustavsson získala tato ocenění především za své články a příběhy pro víkendovou přílohu deníku Dagens Nyheter, kam píše intimní portréty známých Švédů a Švédek.
Poté, co se v Hollywoodu naplno rozpoutal skandál označovaný #MeToo ve spojení s Harveym Weinsteinem, Voss Gustavsson si položila otázku, zda něco takového neprobíhá i ve Švédsku. Poté, co si vyslechla několik svědectví, se rozhodla pátrat dál; jejím cílem nebylo jen usvědčit Jeana-Clauda Arnaulta, francouzského fotografa a významnou osobnost švédské kultury, manžela známé básnířky a členky Švédské akademie Katariny Frostenson. Manželé vedli známé kulturní centrum Fórum a grantová podpora této soukromé instituce odhalila do očí bijící střet zájmů.
Matildě Voss Gustavsson se podařilo přesvědčit oběti, aby promluvily. Jako v podobných případech se spisovatelky nebo umělkyně bály, že pokud Arnaulta obviní, nikdo jim neuvěří a budou mít už navždy zavřené dveře do kulturního světa. Reportážní kniha Klub tak představuje necenzurovaný pohled do zákulisí švédského kulturního života, a především pohled na boj o moc a na její zneužívání. Jedním z jejích projevů byl i Arnaultův pocit beztrestnosti při sexuálním násilí na ženách.
Vztek i bezmoc
Mnohokrát mi při čtení šel mráz po zádech, dokonce častěji, než kdybych četla nějaký smyšlený horor. Situace, do kterých Jean-Claude Arnault dostával mladé umělkyně a spisovatelky jsou skutečné a o to horší, v knize jsou navíc popisovány v bezprostředních výpovědích od těchto žen. Je to čtení syrové, bolavé, čiší z něj vztek i bezmoc. Navíc si neustále musíte u čtení klást otázku – pokud se tohle stalo ve Švédsku, jací kostlivci ve skříni čekají v jiných zemích? V té naší? Kolem mě?
Svou bezprostředností, jednoduchým jazykem a beletrizováním některých částí jde jednoznačně o jednu z absyntovek, které se snadno čtou a jsou dostupné (nejen) komukoliv, kdo se o tohle téma zajímá. Pokud byste se tedy báli, že půjde o příliš složité čtení – ano, je to složité, ovšem tématem, nikoliv zpracováním a velmi doporučujeme tuhle knihu nevynechat.
