Cesta lidí Knihy: Cestovatelský debut polské nobelistky

Polskou spisovatelku a nositelku Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018 Olgu Tokarczuk není určitě třeba představovat. Zato její literární debut Cesta lidí Knihy, který v originále vyšel již v roce 1993 a dal tematický základ dalším jejím knihám, a který byl letos poprvé přeložen do českého jazyka, pravděpodobně ano.

Cesta lidí Knihy je román, ve kterém Tokarczuk poprvé zpracovává téma cesty a putování za poznáním, které později rozvinula například ve více než osmisetstránkovém opus magnum Knihy Jakubovy nebo v románu Běguni. Mimochodem běguni neboli poutníci byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z 18. století a sektářství a církev se (kromě již zmíněného cestování a putování) objevují i v dalších jejích románech.

Debut Cesta lidí Knihy není výjimkou. Ocitáme se v roce 1685 ve Francii, kde sledujeme Markýze zabývajícího se alchymií a především svým vzhledem, jenž se přidal do tajné společnosti vysoce postavených lidí. Ti tvořili jakousi sektu uctívající možná navždy ztracenou Knihu obsahující veškeré vědění a moudrost lidstva. Jeho dychtivost, samolibost a možná i trochu hloupost ho přivedou na cestu do Pyrenejí, kde by se Kniha měla ukrývat.

Markýz se tak vydá s bohatým obchodníkem a členem stejného bratrstva de Berlem na cestu za poznáním, symbolicky zastoupeným motivem Knihy. K už tak zajímavé dvojici se přidají kurtizána Veronika, kterou v hostinci za městem ponechal jejich společný přítel slibující sňatek, němý kočí Gauche, kterého vychovávali jeptišky, a jeho věrný  žlutý pes.

Skupina neobvyklých cestovatelů se vydává z Paříže na jih směrem do Španělska zatímco zemí procházejí skupiny hugenotů směrem na sever. Král Slunce totiž zavádí katolicismus jako jediné legální náboženství a hugenoti doufají, že severněji naleznou nový domov. Jak tyto informace ovlivní cestovatele? A co se jim honí v hlavě? Každý se na cestu vydal z jiného důvodu, někteří stoprocentně přesvědčeni, někteří váhají, zda udělali dobře. Cesta může být místy dobrodružná až nebezpečná a změnit jejich osudy způsobem, kterým si to zrovna nepředstavovali.

Pokud s autorkou nemáte zatím zkušenosti, začínat s touto knihou bych vám spíše nedoporučovala. Ačkoliv se jedná o debut a děj je tu v podstatě jednoduchý, Tokarczuk si je svým psaním již jistá a nebojí se zapojit své znalosti získané studiem psychologie. A jak bylo u vyhlašování Nobelovy ceny uvedeno, Tokarczuk cenu získala za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní ukazuje překračování hranic jako způsob života“.

Cesta lidí Knihy je působivá, hledání Knihy a několikaměsíční cestování je tu jen jako prostředek k tomu, aby postavy měly spoustu času na přemýšlení a zamyšlení se nad smyslem života. Román je plný touhy, zoufalství, ale i lásky. Skryté významy, filozofování a poznávání sebe sama skrze cestu tu jsou důležitější než nějaké skutečné nalezení Knihy.

Čtenáři tak románový debut může připadat pomalý a třeba až nudný. A to bych nerada, protože si opravdu myslím, že Tokarczuk stojí za přečtení, jen začněte třeba s románem Empusion, přírodně léčivým hororem, který není tak strašidelný, jak by se mohlo zdát nebo s Bizarními povídkami, které nejsou nakonec tak bizarní, jak by se mohlo zdát 🙂