Vetřelec: Rodinná idylka se nekoná
Před pár týdny vyšla autorce Kristýně Trpkové nová kniha s názvem Vetřelec. Uzavírá detektivní trilogii o mladé komisařce Lauře Linhartové, předcházejí ji knihy Stvůra a Vesnice. Anotace slibuje skvělou kriminalistickou práci, ale i lidské osudy, které čtenáře zasáhnou. A pod to se můžu podepsat.
Miluju detektivky. Když mi z Martinusu poslali seznam několika knižních novinek, ať si vyberu, kterou bych ráda přečetla a recenzovala, bez váhání jsem zvolila detektivní příběh od Kristýny Trpkové. Přiznám se, že jsem mladou českou spisovatelku, která má ve svých sedmaadvaceti letech na kontě už čtyři knížky, neznala. Začala jsem hledat a pročítat recenze, všechny byly víc než pochvalné, a o to víc jsem se na čtení těšila. Mimo jiné jsem se taky dozvěděla, že Kristýna Trpková získala za svou prvotinu Stvůra Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2021. Porazila i spisovatelku Michaelu Klevisovou a ve 26 letech se stala nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Michaela Klevisová je jednou z mých nejoblíbenějších českých autorek, takže moje očekávání ještě stouplo.
Za jiných okolností bych jako první v knihkupectví sáhla po prvním díle a nezačínala trilogii od konce. Doufala jsem proto, že středobodem knihy bude případ, ne hlavní hrdinka, a tenhle vabank naštěstí vyšel. Kniha skvěle funguje i samostatně, bez znalosti prvních dvou dílů. Když se na scéně objeví postavy nebo situace, které se vyskytovaly už v předchozích dílech, autorka vždycky dokreslí kontext a nastíní vztahovou linku. Na druhou stranu mě samozřejmě mrzelo, že jsem o vztahu hlavní hrdinky, vyšetřovatelky Laury, a jejího bývalého parťáka Adama, nevěděla víc. Postavy procházejí nějakým vývojem a já bych ho chtěla znát.
Kniha začíná vraždou. V domě na okraji vesnice jsou nalezena tři mrtvá těla – otec, matka a jejich tříletá dcerka. Na první pohled se zdá, že chladnokrevnou vraždu má na svědomí matka. Brzy ovšem na povrch vyplouvají různá tajemství, rodinná dramata, lži a propletené vztahy, o kterých neměl nikdo vědět. Přiznám se, že nemám ráda zbytečné krváky. Abych si během čtení detektivky užila atmosféru strachu a napětí, nemusí být v příběhu prolity hektolitry krve a popsány skutečnosti, které mi způsobí noční můry na několik dní. Pokud to máte podobně, Vetřelec se vám bude líbit stejně jako mně.
Kristýna Trpková rozhodně umí psát a musela si dát spoustu práce s poznáváním policejního prostředí i vyšetřovacích postupů. V knížce nebyla žádná hluchá místa, vyšetřování mělo spád, na můj vkus ale možná až příliš rychlý. Nevadilo by mi, kdyby výslechům svědků věnovala víc prostoru.
Knihu jsem měla přečtenou za tři večery, od čtení jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem pokračovat dál a dál, abych se dozvěděla, jak se příběh vyvine. Případ, motiv i rozuzlení, všechno bylo dobře vymyšleno, bavilo mě postupné objevování vztahů a dramat kolem zavražděné rodiny a vykreslování jejich charakteru. Trochu mě mrzelo, že jsem sama neměla žádného podezřelého. Bylo zřejmé, že nikdo z vyslýchaných nebude vrahem, že na vraha ještě čekáme.
Ocenila jsem, že trilogii autorka ukončila poměrně nezvykle, a myslím, že mnohé čtenáře nemile překvapila. Rozhodně se těším na další knihu nebo možná sérii, kterou Kristýna Trpková napíše. A dočtu si Stvůru i Vesnici.
