blog

Vraní oko: Nový případ pro Josefa Bergmana

Michaela Klevisová, která je oprávněně považovaná za královnu českých detektivek, se už po osmé vydala na dobrodružnou cestu s detektivem Josefem Bergmanem. A svoje fanoušky rozhodně nezklamala. Nejnovější kniha se jmenuje Vraní oko a je naprosto skvělá.

Nedávno jsem slyšela s Michaelou Klevisovou rozhovor, kde zmiňovala, že neměla v plánu psát detektivní sérii. Ale její literární prvotina, detektivka Kroky vraha, kterou vydala v roce 2007, se tak dobře prodávala a získala natolik velký úspěch nejen u čtenářů, ale i literárních kritiků, že se rozhodla pokračovat. Zaplaťpánbůh! 

Pokud jste od Michaely Klevisové ještě nic nečetli, můžete začít Vraním okem. Je to sice osmý díl série, ale kniha skvěle funguje i samostatně, bez znalosti předchozích dílů. Na druhou stranu nás hlavní postava, kterou je vyšetřovatel Josef Bergman, provází už osmou knihou, jeho život se vyvíjí a je fajn znát veškeré souvislosti. Mimochodem, v mojí hlavě vypadá Josef Bergman jako herec Martin Hofmann, akorát trochu postarší (Josef Bergman je ve Vraním oku šedesátníkem). Autorka má o Bergmanovi ale jinou představu, při psaní prý vycházela z postavy Toma Barnabyho z Vražd v Midsomeru. Na tenhle seriál se jako malá dívala s babičkou čili dávno dávno předtím, než se do psaní detektivek pustila. Svého detektiva vidí jako vyrovnaného chlapa, který nemá žádné vnitřní démony, vyzařuje z něj klidná síla, není to slušňák, ale ani prototyp ranaře. Jak říkám – jasný Martin Hofmann.

Všechny detektivky Michaely Klevisové mají společnou jednu věc, díky které její knihy tak miluju. Nazvala bych je elegantní krimi, psané po anglicku. Strach, napětí a zlo, bez kterých by detektivky nebyly detektivkami, nejsou vykresleny pomocí brutality ani krve, čtenář se nedočká exaktního popisu surové vraždy, ale jedná se spíš o psychologické sondy do vnitřního života jednotlivých postav. V knihách je popsáno především to, co člověka může dohnat ke zločinu a že zločin může číhat ve vašem sousedství, aniž by vás kdy vůbec napadlo, že soused je nějakého zákeřného činu schopen.

Čtěte také  Vetřelec: Rodinná idylka se nekoná

Ale teď už k tomu nejdůležitějšímu: o čem vlastně Vraní oko je? Název v sobě šikovně skrývá symboliku nejen ptáků a ornitologie, ale také jedovaté byliny a tajů bylinkářství. V malé chatové osadě na jižní Moravě, kde lišky dávají dobrou noc, vzniká v okolních mokřadech ptačí rezervace, kterou ale místní nechtějí. Lidé tak mají spoustu důvodů vzájemně se nenávidět. Nebo je to celé ještě složitější? Jasně, že je.

Prvních sto stran nás autorka seznamuje s chatovou osadou a všemi jejími obyvateli a kniha je spíš románem než detektivkou. To je za mě naprosto geniální tah. Čtenář si vytvoří k jednotlivým postavám vztah, ať už se jedná o sympatie nebo nesympatie. O to větší je pak šok, když zčistajasna někdo zemře. A samozřejmě se vám v hlavě začnou rozbíhat teorie, jak to celé mohlo být a kdo je vrahem. Nemám ráda, když detektivka začíná vraždou, protože o tohle všechno prožívání a přemýšlení jsem pak připravená.

Celý příběh je dokonale vymyšlený, podstatnou roli v něm hrají propletené mezilidské vztahy, ten nenávidí toho a ten zas tamtoho. A když už si budete myslet, že vše směřuje k rozuzlení a že tušíte, jak to celé bylo, třicet stran před koncem vás naprosto překvapí twist, který byste nečekali a na povrch vyplývají dávné skutečnosti, které měly být zapomenuty.

Ze zmiňovaného rozhovoru mě zaujala ještě jedna věc. Michaela Klevisová má na začátku psaní rozpracovaných několik verzí, jak se příběh bude vyvíjet, včetně toho, kdo by mohl být vrahem a jaký by mohl mít motiv. Když začíná psát, sama prý ještě neví, která verze bude nejlepší a nejpřesvědčivější. A až po napsání tří čtyř kapitol se rozhodne, kterou linku použije, z koho udělá oběť vraždy a kdo ji bude mít na svědomí. Nepoužité verze jsou v tu chvíli na nic, ale stávají se z nich návrhy na slepé stopy.

Čtěte také  Vězeňkyně: B.A. Paris škodí, když moc vysvětluje

Knížku doporučuji všem, kteří si chtějí užít skvělé čtení na pomezí románu a detektivky. Vraní oko je za mě víc románové než předešlé knihy z detektivní série, ale přesně to mě bavilo. Zároveň je to detektivní krimi s veškerou agendou, která k vyšetřování vraždy patří. Během čtení postupně odhalujete povahy, příběhy i problémy všech z osady a blízkého okolí, autorka vás navede na několik slepých stop, a konec si přečtete jedním dechem. A tak to má přesně být. Vranímu oku dávám deset bodů z deseti.

Není jisté, zda bude mít série pokračování, autorka prý spíše uvažuje o nové sérii s novým detektivním hrdinou. Josef Bergman by jako vyšetřovatel po šedesátce práci v terénu už dělat neměl, a proto přichází čas na novou mladší krev. Tak jako tak se těším moc na všechno, co Klevisová napíše.

Markéta Patková

Markéta je copywriterka na rodičovské. Svůj čas velmi nerovnoměrně dělí mezi čtení knih, psaní textů, skotačení po hřištích s dcerou Medou a popíjení cappuccina v dejvických kavárnách.

Příspěvky autora