Kalmann: Forrest Gump z Islandu

Autorem je švýcarský spisovatel a novinář Joachim Beat Schmidt žijící s rodinou od roku 2007 v Reykjavíku. Island si zamiloval tak, že si založil cestovatelský blog a dělá po Islandu turistického průvodce. Napsal několik románů a povídek odehrávajících se na Islandu, které jsou plné černého humoru. Mezi ně patří například U pobřeží, U stolu sedí voják nebo Šepot mechu. Jeho dosud posledním románem je Tell o legendárním švýcarském hrdinovi Vilémovi Tellovi. Do povědomí českých čtenářů se ale dostal až románem Kalmann. Ten vyšel v letošním roce u nakladatelství Prostor a Schmidt ho osobně představil na Světě knihy.

Kalmann Óðinsson je dobrosrdečný šerif ze zapadlé vesnice Raufarhöfn v nejsevernějším cípu Islandu, kde pomáhá policii vyřešit případ vraždy. A vůbec nevadí, že to je jen samozvaný šerif a klobouk, odznak i (snad) nefunkční zbraň pouze zdědil po svém dědečkovi z otcovy strany, kterého nikdy neviděl. Je totiž trochu pomalejší, někteří se mu dokonce posmívají a tvrdí o něm, že se mu kolečka v hlavě točí pozpátku. Nemá proto moc kamarádů, vlastně jen jednoho – internetového, trochu namachrovaného, ale schopného dohledat v hlubinách internetu jakoukoliv informaci. Nejvíce si rozumí s dědečkem z matčiny strany, který ho vychovával. Ten ale už žije v domově pro seniory, kam Kalmanna každý týden vozí někdo z vesnice autem.

Ale zpátky na začátek. S Kalmannem se seznámíme v momentě, kdy při lovu polární lišky objeví na sněhu čerstvou kaluž krve. A vzhledem k tomu, že zmizela i místní celebrita, majitel hotelu, iniciátor stavby arktického monumentu a milionář Róbert McKenzie, dají se věci rychle do pohybu. Bývalá rybářská vesnice, kam běžně jen tak nezabloudíte, se dostane do hlavních zpráv a na Kalmanna číhají novináři s žádostmi o rozhovor. Do Raufarhöfnu přijíždí komisařka Birna (víc lidí policie poskytnout bohužel nemůže, protože jsou zrovna všichni potřeba v Reykjavíku) a rozjíždí se vyšetřování, které Kalmannovi občas přerůstá přes hlavu. Na pomoc naštěstí také přijíždí jeho maminka, „takže klid”.

Román je to vskutku zábavný, při vzpomínkách na společné chvilky s dědečkem dojemný, při komunikaci s jeho nejlepším kamarádem poněkud zvláštní a na konci dokonce velmi napínavý! A protože hlavní hrdina má rád zvířata a přírodu, je román nenásilným způsobem i dost poučný. Věděli jste, že se žraloci mohou chytat na koňské maso? A že lední medvěd může uplavat až 300 kilometrů a doplava tak z Grónska až na Island? Díky blíže nespecifikovanému mentálnímu postižení si Kalmann sice pamatuje spoustu detailů z encyklopedií a televizních reality show a chrlí jedo moudro za druhým, je ale také impulsivní a škodolibý. Má nízkou emoční inteligenci a občas se chová nepředvídatelně. Ale přesně díky tomu si ho zamilujete.

Nečekejte ale drsnou detektivku plnou mrtvol a poctivého detektivního vyšetřování. Celé zařazení knihy Kalmann pod sekci krimi je velká nadsázka. V anotaci je román dokonce přirovnáván k islandskému Fargu, což v internetových debatách nebylo zrovna shledáno se souhlasem. Ale já musím říct, že Fargo si pamatuji jako sled nepravděpodobných až absurdních událostí, takže ano, za mě to je “korrektomundo”: příběh Kalmanna je islandské Fargo!