blog

Nebe: Explicitní a přece citlivá kniha o šikaně

Japonské literatuře se pomalu ale jistě dostává překladů - a to nejen knihy Haruki Murakamiho nebo mangy, a to nejen do angličtiny! Máme z toho ohromnou radost a dnes v téhle recenzi vám představíme pro české publikum nově přeloženou knihu Mieko Kawakami.

Mieko Kawakami je japonská spisovatelka a básnířka. Před dvěma lety jsme si v Česku mohli poprvé v češtině přečíst román z její tvorby, a to Prsa a vajíčka. V této knize autorka prozkoumává témata ženství, mateřství, umělého oplodnění, vlastního těla a vlastních rozhodnutí, postavení žen ve společnosti a rodinné vazby mezi ženskými postavami. Byl to jedinečný čtenářský zážitek, výjimečný co se současné beletrie týče. Proto jsem se nemohla dočkat, až se pustím do Nebe.

Nebe se od Prsou a vajíček liší asi ve všem, přitom je ale autorčin rukopis cítit. Nebe vypráví příběh středoškoláků v Japonsku, kteří se potýkají se šikanou. V centru příběhu stojí chlapec s vadou zraku, kterému spolužáci přezdívají Šilhavec, a dívka jménem Kodžimová (ano, taky nevím, proč japonská příjmení přechylovat, ale tady to máme). Tu spolužáci tyranizují kvůli jejímu zanedbanému vzhledu. Po tom, co se spřátelí, může Šilhavec, který příběh vypráví, poprvé sdílet svoje zážitky, útrapy a nejniternější pocity s další lidskou bytostí. To je pro tohohle zakřiknutého osamoceného čtrnáctiletého chlapce úplně nová situace, která otřese jeho světem.

Autorka se neštítí popsat násilí, které na Šilhavci a Kodžimové provádí spolužáci a spolužačky, do nejdrobnějších podrobností. Kromě těchto explicitních pasáží se nám ale dostává různých až filozofických úvah, nejen z úst vypravěče, ale někdy i z úst jeho tyranů. Kniha si klade otázky násilí, proč mají někteří jedinci potřebu ponižovat a ubližovat druhým, kvůli jakémukoli „nedostatku“ slabším. Ukazuje na nespravedlnost třídní společnosti, která tu byla, je, a pravděpodobně i bude. Dle všeho není tento fiktivní příběh něco, co by se na japonských středních školách doteď nedělo, a bohužel se nejedná ani o zrovna ojedinělé případy.

Příběh je prošpikovaný opravdu surovými popisy ubližování. Zvažte prosím, jestli je to pro vás to pravé čtení. Pokud ale svůj žaludek vyhodnotíte jako dostatečně silný, můžu vám slíbit čtení s přesahem, se spoustou hloubavých myšlenek nejen o životě a smrti, lidském údělu, štěstí, přátelství, křehkosti. Autorka opět vzala zajímavá společenská témata, které rezonují, a vytříbeným, ale přesto přístupným stylem sobě vlastním je zpracovala do příběhu, který ve mně zůstal ještě dlouho po dočtení.

Čtěte také  Srpny: Kniha, kterou si ponesete v hlavě ještě dlouho po dočtení

Lucie Hartmannová

Lucie je martinusácká knihoholka. Ač ráda cestuje a fotí, nejčastěji ji najdete doma schoulenou nad queer nebo feministickou fikcí i nefikcí nebo velkými společenskými romány.

Příspěvky autora