Velké léto: Jízdenka do horkého prázdninového dne

Velké léto je druhou česky vydanou knihou německého spisovatele, dramatika a učitele Ewalda Arenze. Ten se kromě psaní románů věnuje i organizaci literárních besed nebo literárních dílen, které pořádá v divadle ve Fürthu, kde sám bydlí.

Možná už jste někde narazili na jeho první knihu vydanou u nás, Staré odrůdy. Ta se stala bestsellerem a já se vůbec nedivím. Vypráví o dvou velmi rozdílných ženách: Sally, která utekla z domova, aby měla klid od maturity a nevyžádaných rad dospělých, a starší Liss, která žije sama na statku a je sice dospělá, ale Sally do ničeho nenutí. Někde mezi nekonečnou prací na poli a kolem hospodářství se snaží spolu vyjít a možná se ukáže, že Liss není tak silná, jak by se ze začátku mohlo zdát.

Ve Velkém létě zůstáváme oproti rozlehlé krajině Starých odrůd „zavření“ ve městě. A to po celé prázdniny, protože Friedrich, který celý příběh vypráví, neudělal matematiku a latinu a musí se učit na reparát. A co hůř, rodiče se sourozenci si odjedou na dovolenou a on se musí přestěhovat k prarodičům. Zatímco babička Nana je nejlepší babička na světě, nevlastní dědeček není vůbec dědeček, ale dost přísný „pan profesor“, kterému musela celá rodina dlouhé roky vykat. A pozor, abyste neřekli něco špatně! Raději se mu vyhýbat, což teď ve společné domácnosti půjde těžko.

Friedrich se sice musí každé dopoledne učit, za to má ale volná odpoledne, která může trávit s partou. Tu tvoří sestra Alma, nejlepší kamarád Johann a nejkrásnější holka, jakou kdy viděl, a se kterou se před začátkem prázdnin seznámil na koupališti, Beate. Navzdory očekávání se z toho začíná klubat dokonalé léto. První láska, koupání v lomu, pití na hradbách, vloupání se do starého pivovaru…

Jak prázdniny plynou a Friedrich se z Naniných deníků dozvídá, jak se prarodiče dali dohromady, postupně se mění i jeho vztah k dědovi. Od strachu a snahy se mu vyhnout přes pochopení toho, co a proč něco říká a co tím myslí až po to, že ho zvládne rozesmát (teda trochu pobavit, profesor se přece nesměje). Tím mi Friedrich přišel strašně vyspělý, uvědomělejší než běžný šestnáctiletý kluk, se kterým mlátí puberta.

Lenivé prázdninové tempo, které dominuje první polovině knihy, se však rychle promění. Navzdory všemu není všechno sluníčkové a projížďky na kole po prašné cestě při západu slunce nám najednou kazí smrt, duševní nemoc nebo hádky. Johann je sice pohodový a sebejistý, ale přílišné nadšení může občas ukrývat komplikovanou osobnost. První lásky také nebývají jednoduché. Jednoduše Friedrich prožívá Velké léto, které v jeho životě vše změní, a které funguje jako takový přerod z dětství do dospělosti.

Kniha se čte velmi lehce. Je plná krásných životních mouder, kdy prarodiče mohou díky svým zkušenostem pomoci překonat nejednu životní překážku nebo nenápadně přivést ke správnému rozhodnutí. Ideální čtení, pokud si chcete zavzpomínat na svoje mládí. Kniha bude asi fungovat spíše pro ty starší čtenáře, kterým přinese nostalgické vzpomínky na prázdniny bez „internetů“, kdy jsme se s kamarády proháněli na kole, jezdili se koupat a volali z telefonních budek. Velké léto je letní příběh o přátelství, rodině a dospívání.