Trýzeň a touha: Dojemný příběh jednoho podivuhodného manželství, slzy i smích zaručeny!

Žánrově se kniha Trýzeň a touha nedá snadno zařadit. Jako nejvýstižnější mi připadá sousloví humorné drama. V každém případě je však evidentní, že australská spisovatelka Meg Mason napsala nádherný milostný román. A co nás v něm čeká?

Martha právě slaví čtyřicátiny. No, slaví… Spíše se je snaží přetrpět! Bujaré večírky, návštěvy přátel a společenské akce rozhodně nejsou tím, co by měla ráda a na co by se těšila. Kdyby mělo být po jejím, nejraději by trávila veškerý čas doma, sama se sebou a svými podivnými myšlenkami…

Už z prvních stránek je zřejmé, že její muž to s ní vůbec nemá lehké. Patrick dělá všechno možné, aby Martha byla šťastná a spokojená, ale veškerá jeho snaha naráží na nepochopení a odmítání a dokonce se zdá, že čím více se pro ni obětuje, tím se situace zhoršuje. Co je příčinou takovéto disharmonie ve zdánlivě bezproblémovém manželství?

Stalo se to v době, když jí bylo sedmnáct. Martha se tehdy připravovala k maturitě, hodně se učila a prožívala velký strach z pomyšlení, že by u zkoušek propadla. Zdá se, že to způsobil právě tento stres… Martha se jednoho dne psychicky zhroutila a od tohoto tragického okamžiku se potýká se zákeřnou duševní poruchou, která se periodicky a s různou intenzitou vrací a s níž si neví rady. Není asi nutné podotýkat, že i pro člověka, který je sám, je podobná situace nanejvýš traumatizující. Co tedy pro někoho, kdo žije v manželství?

V knize Trýzeň a touha je psychologicky mistrně popsáno manželství, v němž jeden z partnerů trpí psychickou poruchou. Jistě, není to lehké čtení, ale ke cti autorky je třeba říct, že Meg Mason se neutápí v líčení srdceryvných scén, které náladová a nevyzpytatelná Martha neustále vyvolává, nýbrž dívá se na celou věc i s humorným nadhledem. Legraci si užijeme především při popisu rozmanitých rodinných sešlostí, pořádaných s takřka obsedantní pravidelností, při nichž nám nejen rodiče Marthy, ale i členové jejího rozvětveného příbuzenstva připadají jako postavičky z nějakého komického panoptika. Prim zde hraje sestra Ingrid, jejíž hlášky jsou opravdu nezapomenutelné…

Ještě dodám, že závěr knihy (alespoň tedy dle mého názoru) nevyznívá úplně jednoznačně, všechno  spěje tak trochu do ztracena. Ovšem je možné, že právě toto byl autorčin rafinovaný záměr. Vypadá to, jako by Meg Mason chtěla nechat na každém čtenáři, aby si domyslel takový konec, jaký se mu líbí nejvíc!