Intermezzo: Dnešní vztahy v nezaměnitelné próze Sally Rooney

Sally Rooney je jednou z nejslavnějších irských spisovatelek a spisovatelů dneška, je taky scénáristkou, esejistkou a básnířkou. Ve svých knihách dává na odiv svůj dar pozorovat a následně zachytit křehkost dnešních mezilidských vztahů. V minulosti by naše spletité a různorodé vztahy nejspíše pobuřovaly, společnost ale díky bohu (a snad to tak bude nadále) spěje směrem porozumění různým nejen partnerským typům vztahů.

Ve své prvotině Rozhovory s přáteli například stojí v popředí vztah Frances a Bobby, které po svém rozchodu zůstaly kamarádkami, a vztah Frances se starším ženatým mužem. Kniha Normální lidi zdůrazňovala především třídní rozdíly mezi protagonisty Marianne a Connellem od střední školy do jejich mid 20s a její poslední román Kdepak jsi, krásný světe, který v originále vyšel před třemi lety, zkoumá jak vztahy partnerské, tak přátelský vztah, který mezi sebou mají Alice a Eileen. Všechny knihy ale mají svůj přesah i mimo vztahové linky, které jsou nejzásadnější – Rooney do svých textů nechává proudit myšlenky ohledně genderové rovnosti, třídy, ekonomické stránky života, environmentálního žalu, etiky, tělesnosti, rozkoše nebo třeba chronického onemocnění, konkrétně endometriózy. 

Intermezzo je v mnohém podobné. V popředí stojí (a o vyprávění se dělí) dva bratři, Ivan a Peter (jejichž otec je Slovák, příjmením se tedy jmenují Koubek, a mihnou se i dvě věty slovensky – není to nikterak podstatné, ale potěšilo mě to), které věkem dělí jedno desetiletí a povahově obrovská propast. Ivan je dvaadvacetiletý šachista, který je na volné noze, jezdí po šachových turnajích a bydlí se spolubydlícími, Peter je dvaatřicetiletý právník, který kromě práce žije svými romantickými (a jedním poloromantickým) pletkami se ženami a není mu cizí požitek v podobě drogových radovánek. 

S bratry se potkáváme po smrti jejich otce, na kterou pochopitelně každý z nich reaguje jinak, skrze tuhle událost se seznamujeme s jejich pohledy na svět, jejich životy, jejich zázemím a rodinnou situací a následně se vztahy, které si ve svých životech tvoří a více či méně opečovávají. Z děje vám víc nepovím, ať si celé spletité klubíčko můžete rozplést sami, ale abych vás trochu namlsala, prozradím, že se v příběhu objevují nerovnocenné vztahy co se věku týče, Ivanův a Peterův vztah k jejich rodičům, jejich politické názory a vnitřní světy, se kterými bych vydržela i mnohem větší rozsah stran – a i když Intermezzo má přes 400 stran. 

Proto je vám asi zřejmé, že podle mě za přečtení Intermezzo rozhodně stojí. Je to Sally Rooney tak, jak ji (alespoň někteří) máme rádi. Její psaní čtenářstvo rozděluje, jedna část její minimalistický styl adoruje, druhá ho považuje za plytký. Jednu neoslovují její „obyčejné“ příběhy, druhá se nemůže nabažit jejich opravdovosti. Já patřím rozhodně k té, která její psaní od první knihy miluje a přečtu si cokoli napíše. Pokud jste si některou z jejích knih zamilovali, neváhejte a Intermezzo si pořiďte. Pokud jste dali Sally Rooney šanci před dávnější dobou a čtenářsky jste se možná posunuli jinam, zkuste to taky. Pokud jste ale její psaní zkusili nedávno a preferujete jiný typ vyprávění, Intermezzo pro vás, myslím si, taky nebude. Jak sama autorka řekla v rozhovoru pro New York Times (který je mimochodem nejlepší na světě), její postavy z jedné knihy by vesele mohly pobíhat v jiné a do jejího světa by skvěle zapadly. Jinými slovy, knihy Sally Rooney jsou si v mnohém podobné a je pravděpodobnější, že budete mít nebo nemít rádi všechny její knihy podobně – já třeba neumím ani vybrat tu nejoblíbenější. 

Už teď se chystá český překlad, z čehož jsem nadšená, protože vím, že si na tvorbu Sally Rooney v angličtině mnoho lidí netroufá. U téhle vás chci malinko varovat, pokud si s angličtinou nejste jistí – kapitoly, kde je vypravěčem Peter, mají velmi svébytnou větnou stavbu, která dělá věty květnatější, ale zpomaluje tempo čtení a je třeba se u textu zastavit a opravdu se na něj soustředit. Zážitek to mně osobně nezkazilo, ale umím si představit, že by to nepřesvědčené čtenáře a čtenářky mohlo odradit, což by byla velká škoda. 

Dejte nám vědět, jestli se na Intermezzo chystáte, jestli zkusíte anglickou verzi nebo počkáte na překlad. A taky jak se vám líbí obálka, která vzbuzuje spousty emocí! Já jsem velká fanynka té modré, která vyšla na britském, potažmo evropském, trhu, ale nejsem uchvácená z té žluté, americké. A zároveň musím říct, že se mi líbí to marketingové šílenství, které jedna kniha umí vzbudit a kolik nadšených čtenářů a čtenářek umí vytvořit!