Recenze: Nesbø stvořil výjimečného antihrdinu

Jo Nesbø je spisovatelskou superstar – protože je i ostřílený muzikant, tato role mu skvěle sedí. Se sérií Krev na sněhu však mnozí začali pochybovat, jestli bude nadále schopen svůj hvězdný status a laťku, kterou sám sobě nastavil neskutečně vysoko, obhájit. Pak ale přišel Syn a nenechal nikoho na pochybách, že Nesbø je v plné síle zpátky.

Stačila by i recenze jednou větou: Pokud máte rádi antihrdiny, rozhodně si to přečtěte.

Antihrdina Sonny, tedy Syn, ale stojí za více než jednu větu. Sonny Lofthus sedí ve vězení za zločiny, které nespáchal, a k dalším se přiznává. To vše výměnou za pohodlné, pravidelné a spolehlivé dodávky heroinu. Ve vězení zastává velmi neobvyklou roli. Naslouchá, dívá se svým hřejivým pohledem člověka, který ví něco, co vy ne, uděluje rozhřešení, odpouští. Jedna ze zpovědí, po které má následovat obvyklé rozhřešení, změní ale jeho plány na klidný život neustále sjetého vězeňského podivína. Sonny musí ven – musí toho totiž hodně zařídit.

Šimon Kéfas, policejní komisař, je také ve spoustě ohledů specifický. Má za sebou úspěšně rozjetou kariéru u hospodářské kriminálky, přetrženou svou vlastní gamblerskou vášní, na kterou navazuje na oddělení vražd. Až příliš mnoho lidí kolem něj, a to na obou stranách zákona, si pamatuje jeho poklesky a další detaily z komisařovy minulosti, které by nejradši zapomněl i on sám. Alespoň jeho osobní život je lepší než v době, kdy sázel na ty nejpomalejší koně a doufal v zázrak. Jeho mladá žena ale přichází o zrak a Šimon chce za každou cenu zabránit tomu, aby potemněl i její svět, když už ten jeho není moc rozjasněný.

Sonny a Šimon, dva vyvrhelové a nepravděpodobní hrdinové, tak najednou stojí proti sobě. Vlastně ale ne tak docela. Syn totiž všem ukáže, že nic není tak černobílé, jak by se mohlo z kriminálních statistik zdát. Výsledkem vraždy je mrtvá lidská bytost – ale ne vždy je to stejně velký hřích. Policisté jsou ti, kdo zbavují ulice lidí, kteří takové vraždy páchají – ale ne vždy je motivují ty správné pohnutky, a někdy o zločinech vědí mnohem víc, než by jako ti hodní vědět měli.

Nesbø nás nenechává hádat, kdo je vrah – beztak je to v příběhu skoro každý, skoro každý ze seznamu osob a obsazení totiž někdy vyřešil své problémy poněkud radikálně. Nechává nás nahlédnout do hlav těch, kdo sešli z cesty a zase ji našli. Těch, kdo takových zhoupnutí horské dráhy zažili a způsobili už několik. Těch, které teprve čeká moment, kdy zradí, selžou – a nebo moment, kdy poprvé v životě udělají tu opravdu správnou věc. Sonny na cestě za posledním rozhřešením zásadně mění svůj osud, změní ho ale mnoha dalším. Nechte si od něj změnit pár zimních večerů. Budete se možná i bát. Bude to ale stát za to.