Příhody z knihomolské cestovní kroniky
Chystáte se někam na víkend? Ať jedete blízko nebo daleko, nezapomeňte si na cestu vzít v rámci #ViceCasuNaCteni i knihu 🙂 Ale nejdřív si přečtěte zápisy z knihomolské cestovní kroniky, ať víte, co všechno se vám může přihodit… Není to černá kronika, spíš pestrobarevná, jako knihy samotné 🙂
J.B. jela vlakem z České Třebové do Brna. Na cestu si vybrala jedno z dobrodružství Hercula Poirota – legendární Vraždu v Orient Expresu. Po dočtení se ve strachu z ostatních cestujících zamkla na toaletě a následně vymáhala po drahách i dědicích Agathy Christie odškodné za utrpěnou újmu. Bohužel marně.
D.M. tak dlouho při cestování tramvají po Praze při čtení nedopatřením dojížděl až na konečnou, že se nakonec rozhodl se tam přestěhovat. Jeho okolí jednohlasně potvrdilo, že nikdy nebyl šťastnější. S řidiči a řidičkami si pravidelně na točně vyměňují tipy na nové knihy.
Kniha Dívka ve vlaku vyvolala takový zájem o cestování tímto dopravním prostředkem, že to dráhy přimělo koupit několik bytů podél trati, hlavně u návěstí. Najaly do nich herce a herečky, sehrávající různé dramatické scénky, aby lidé nebyli z fádní cesty zklamaní. Okolní města hlásí absence z práce i školy, dráhy dále násobí zisk a soupravy prodlužují tak, že se už prakticky nedá přejít přes koleje.
L.Z. zapomněla po výstupu z kupé uvnitř knihu. Našel ji M.H., který nikdy moc nečetl, ale příběh se mu zalíbil natolik, že mu to změnilo život. Rozhodl se nechávat knihy ve vlakových kupé každý týden. Říká si Písmenkový fantom, rodina ho má sice za blázna a manželka mu odmítá ušít kostým s pláštěnkou, ale mnoho lidem už jeho hrdinské činy zpříjemnily cestu.
M.B. se ve vlaku začetl natolik, že místo do Pardubic dojel do Bratislavy. Město se mu zalíbilo, našel si v něm dokonce děvče a pravidelně se sem vrací. Dráhu rychlíku, kterým obvykle jezdí, však protáhli až do Budapešti. Jeho dívka je tak poněkud nervózní, protože M.B. je i nadále náruživým čtenářem.
I.K. nadchlo čtení při cestování do té míry, že se rozhodla stát se letuškou. Pročte ovšem vždycky celý let, její pasažeři neví, kde jsou nouzové východy ani komu dát jako první kyslíkovou masku a ani nemají možnost koupit si parfém za zvýhodněnou cenu. Aerolinky zatím nic netuší, dostaly se k nim dosud pouze stížnosti na občasné mizení knih z příručních zavazadel.
V jednom menším okresním městě začali náhle všichni chodit včas do práce, zvedl se zájem o zaměstnání v závodech a podnicích, kde se začíná už před osmou, kavárny a pekárny mívají už ráno vyprodáno. Za vším prý stojí popularita knihy Čtenář z vlaku v 6.27.Všichni ho v tom vlaku chtějí potkat. Dráhy měly původně v plánu tuto linku zrušit, ale ve strachu z protestní čtenářské demonstrace ji ponechaly.
B.V., stevardka u jedné autobusové společnosti, byla natolik frustrovaná plytkou nabídkou časopisů, kterou každé ráno nabízela cestujícím, až se rozhodla vzít věci do vlastních rukou. Po zásobení se v antikvariátech tak začala cestujícím klást otázku: „Něco na čtení? Kafku nebo Betty MacDonaldovou?“ Její spoj je vždycky vyprodaný jako první.
Vznikl první klub lidí, kteří mají tetování na motivy Malého prince. Jeho schůzky, kam se členové a členky sjížděli ze širokého okolí a kde se hlavně pěstovaly růže a ochočovaly lišky, byly ovšem policií mylně považovány za dostaveníčka gangu, několik osob skončilo dokonce ve vazbě. Po vysvětlení nedorozumění si sama ředitelka vazební věznice na znamení boje proti předsudkům nechala vytetovat na jedno rameno lišku a na druhé prince.
M.M. pracuje jako vrcholový manažer. Pořád ho rozčilovali jeho podřízení, než se jednou na dovolené začetl do dceřiny knihy, ve které objevil postavu, velmi podobnou svému asistentovi. Chytil se obrazně za nos a doslova za hlavu a konečně lépe pochopil postoje a pocity svého podřízeného. Od té doby hodně čte, a když narazí na někoho, s kým si nerozumí, schválně hledá jeho literární dvojče, aby skrze beletrii lépe chápal, jak se asi daný člověk cítí. Od té doby třikrát vyhrál titul Manažera roku. Za ocenění pořídil do firmy knihovničku.
Fotografie v článku pocházejí z našeho projektu Za knihami. Příhody z knihomolské cestovní kroniky se však nestaly lidem na fotografiích ani v nich nijak nefigurují – nebo nám o tom přinejmenším neřekli 🙂 Jakákoli podobnost se skutečnými osobami i s tím, co se vám stalo, když jste jeli naposledy vlakem, je zcela náhodná a knihomolská cestovní kronika je (zatím) pouze kronikou fiktivní.
