Kniha, která vám řekne pravdu

Místo beletrie bych vám dnes chtěla představit jednu historickou knižní krásku. Jmenuje se Osudová Sisi a jak už název napovídá, je to další z dlouhatánské řady knih, mapujících život nejslavnější rakouské císařovny.

Přiznání hned na úvod: když jsem byla malá, nehltala jsem Lunetiky, Avril Lavigne ani Spice Girls, já milovala Habsburky. Od Marie Terezie přes Marii Antoinettu až k Alžbětě. Sisi byla nejvíc, četla jsem knížku za knížkou, přesně jsem věděla, jaké měla starosti, neduhy, pocity, vlastnosti, všechno. Romy Schneider pro mě byla ztělesněním Sisi a zbožňovala jsem všechny ty strašně nereálné, kýčovité německé filmy. A když se mi teď do tlapek dostal další podrobný životopis Sisi, který nově vydala Brána, neodolala jsem. Díky Jeanovi des Cars jsem strávila pár krásných nostalgických dní s osudovou rakouskou císařovnou a bavilo mě to stejně jako před lety.

Jean des Cars se zaměřuje právě na evropskou šlechtu, především na rod Habsburků a Grimaldi, živí se nejen jako spisovatel, ale především jako novinář a píše zásadně o historii. V jeho podání nečekejte žádnou přeslazenou romantiku, nabízí pohled na císařovnu realistický, objektivní a poměrně strohý. Nic nepřikrášluje, nezahlcuje čtenáře svými domněnkami, drží se všech faktů. Co se týče faktů jako takových, nedozvěděla jsem se nic moc nového, ale tím se nenechte odradit, protože mě když něco úplně pohltí, musím se o tom dozvědět všechno, budu ráda věřit, že vy jste takoví blázni nebyli a des Cars vás překvapí víc než mě.

Je to čtivé zejména proto, že autor několikrát navštívil místa, o kterých píše a velice dobře dokáže přiblížit jak jejich atmosféru, tak i atmosféru celé té doby, konce 19. století a všech změn, které se tehdy odehrávaly. Až si říkám, že by nebylo na škodu zmírnit tu přísnost a vložit do knihy i krapet beletrie, rozčísnout to nějakou pikantností nebo se pokusit o žertík; číst tuhle knihu a nevědět o Sisi vůbec nic, nejsem si jistá, jestli bych si ji právě díky tomuhle dokázala oblíbit. Kniha je primárně určena pro ty, kteří si chtějí doplnit znalosti, nebo stejně jako já nostalgicky zavzpomínat, ale nové nadšence nenaláká.

Na jednu stranu si člověk říká, jestli je takových knih třeba, o tomhle tématu už toho přece bylo napsáno tolik a v mnoha různých verzích, vážně se k tomu potřebujeme vracet? Není to nic zásadního, na druhou stranu to vždycky někoho potěší, takže proč ne. Jean des Cars ve svém díle nepřichází s žádným dechberoucím objevem, neodhaluje skrytou tvář císařovny ani se ji nesnaží udělat hezčí nebo naopak ošklivější – ale možná se tu konečně objevila kniha, které můžeme ohledně života fascinující rakouské císařovny zcela důvěřovat.