V Magickém průvodci na vás čekají dvě verze závěru a finská suomikumma

Tak dlouho jsme čekali na další finské podivno od Pasi Ilmari Jääskeläinena a dočkali jsme se! Po Literárním spolku Laury Sněžné se objevil Magický průvodce městem pod pahorkem. Je suomikumma jen nový hipsterský hashtag na Instagram, nebo má tenhle zbrusu nový žánr skutečně co nabídnout? Zjistíte v dnešní recenzi 😉

Hned na začátku je třeba si říct, jaká máte od knihy očekávání. Tohle totiž není mainstreamovka, která zasáhne masy, je jen pro pár „vyvolených“ čtenářů, které neodradí sporý styl vyprávění, nejsušší humor na světě a nepochopitelné záblesky magie a nadpřirozena, nad nimiž je zbytečné se pozastavovat a logicky hloubat. Za odměnu na vás čeká příběh, jaký jste dosud nezažili, odehrávající se v knihomolském prostředí malého nakladatelství, v němž vládne šéfredaktor Olli Suominen. Právě ten se díky Facebooku spojí se svou dávnou láskou, dnes úspěšnou a váženou spisovatelkou a nakloní si ji tak, že se rozhodne vydat svůj nejnovější bestseller právě u Olliho. Její Magický průvodce městem Jyväskylä je nejen neobyčejně působivý, ale otevírá staré, dávno zapomenuté příběhy, které v citově okoralém hlavním hrdinovi vzbouzejí pocity, o nichž se domníval, že jich ani není schopen.

A to vůbec nejkouzelnější na celém příběhu? Nečeká na vás jen jeden, ale hned dva závěry. Část nákladu knihy byla vytištěna s jednou verzí, část s druhou. Dopředu nevíte, jakou si kupujete, ale o to je podle mě celá záležitost s Magickým průvodcem ještě daleko záhadnější a lákavější. Ale nebojte, pokud vám verze příběhu, který máte v knize, nesedne, na konci knihy najdete návod, jak si prohlédnout i druhou stranu mince 😉

I když jsem k nějakým těm hokus pokusům s obsahovou i vizuální stránkou knihy obvykle dost skeptická, tentokrát to bylo přesně to, co mě navnadilo ke čtení. A vás by mělo taky. Protože je to tak pěkné, když knihu obestře ještě o krapítek větší tajemství než obvykle, když jí autor dodá ještě o špetku větší charisma, je to podobné, jako když čerstvě upečený koláč posypete moučkovým cukrem. Slibně vyznívající příběh mě nezklamal, ačkoliv jsem si musela chvíli zvykat na Jääskeläinenův svérázný styl vyprávění a popisování, i když mi krátké záblesky magična a úryvky z knih Kerttu Karaové občas připadaly mírně přitažené za vlasy. Ovšem o to víc je ten útěk z všední reality do příběhu skutečnější.

Je to tak jiné, že mě překvapilo, když jsem od knihy vzhlédla a byla jsem doma v posteli, nikoliv v malém finském městečku, v nějaké útulné kavárničce, naproti níž je obchod s deštníky. A knihy, které vás přenesou pryč ze skutečného světa tak dobře, až jste celí smutní, naštvaní a překvapení, když je dočtete, takové já mám ráda. A taky mám ráda suomikummu alias finské podivno, protože zatím jsem skutečně v tomto žánru neobjevila nekvalitní a nudnou literaturu, i když každá kniha je nesrovnatelná s tou předchozí. Pokud jste si oblíbili Lesní lišky, neznamená to, že propadnete i Magickému průvodci. Ale zkuste to. Když nic jiného, možná na své město začnete koukat jiným pohledem. Hlubším, poetičtějším, filmovějším, laskavějším. I kvůli tomuhle to za to stojí.