O velkých slonech v nás
Stojíte-li v knihkupectví a probíráte se regály s knižními novinkami, s velkou pravděpodobností váš zrak padne na neobvyklý název, který dánský spisovatel Peter H?eg pro svůj román zvolil. Tři slova děti chovatelů slonů mohou čtenáře přimět k domění, že se před ním otevírá příběh o rodičích pracujících v zoo či o majitelích cirkusu nebo dokonce o dobrodružném životě v Africe. Pokud čekáte jedno z těchto témat, pak vás musím upozornit, že zažijete jisté zklamání. Peter H?eg chovateli slonů myslí zcela něco jiného. Označuje tak lidi, jež v sobě skrývají velkou tohu po něčem, co je přesahuje. I přes možná nemilé vzpomínky na hodiny občanské výchovy, kdy jste se potýkali s nejrůznějšími myšlenkami filozofů a spirituálně myslících osob, se nebojte, že při četbě díla Petera H?ega budete zažívat nudu.
Děti chovatelů slonů je román plný napětí, zápletek a překvapení. No sami řekněte, pastor spolu se svou manželkou varhanicí jednoho dne zmizí, jejich dospívající děti jsou ponechány napospas sociální pracovnici a místo, aby jim policie pomohla, se děti musí snažit o překazení plánu komisařů a vydat se pod skrytou identitou na pomoc svým rodičům. A co teprve, když zjistí, že zmizení rodičů souvisí s blížícím se Velkým synodem, na němž se sejdou představitelé různých náboženství a vyznání, a že účastníkům této akce hrozí vážné nebezpečí.
Peter H?eg pro vyvolání napětí nepoužil jen výše uvedený příběh, ale také působivý styl psaní. Události totiž nepopisuje někdo nezainteresovaný, nýbrž ich- formou jedno z dospívajících dětí zmizelých rodičů. Příjemným a do děje vtahujícím literárním doplňkem je oslovování čtenáře ze strany samotného vypravěče, který má moc při četbě zničit pocit osamění. Dílu nechybí čtivý jazyk zkrášlený o originální slovní spojení a ani moudra použitelná pro život každého z nás.
Snad je škoda, že duchovní význam, který se snažil autor tímto příběhem sdělit, je jaksi postaven do stínu řady zápletek a dobrodružných událostí. A tak po přečtení, místo hlubšího zamyšlení se nad poselstvím, zůstávají v mysli utkvělé spíše napínavé okamžiky.
Tato kniha, ačkoliv ji autor určuje pro celou rodinu, může v některých věkových skupinách vyvolat jistou kritiku. Myslím, že zejména starší čtenáři příliš neuvítají některá kuriozní jména románových postav jako Sindibáda Al-Blablaba či Bodil Hrošice. Možná na ně nebudou pozitivně působit ani některé prvky blížíce se fantastické literatuře, protože jen stěží si člověk představí, že to vše, co Peter H?eg popisuje, by se mohlo ve skutečném životě odehrát. Snad nejblíže má dané dílo dospívajícím čtenářům, a to mj. i pro věk hlavních hrdinů. Přesto, kvůli jistým i když ojedinělým nemravným výrazům, by měli být rodiče opatrní, komu román kupují.
Pokud nepatříte k těm, pro něž by uvedené výtky byly zásadní, a rádi si přečtete příběh s detektivní zápletkou, vemte román Děti chovatelů slonů do rukou a zpříjemněte si dlouhé večery jeho četbou.
Děti chovatelů slonů
Čtrnáctiletý Peter Fino žije poklidný život se svými dvěma sourozenci a nekonformními rodiči – tatínek je kněz dánské státní církve a maminka neobyčejný technický talent a milovnice hudby. Jednoho dne však oba dospělí bez vysvětlení zmizí a jejich potomci se ocitnou v ústavu, kde je až nezvykle přísně střeží sociální pracovníci a policisté. Dětem se však podaří krkolomným manévrem uniknout a všechny tři se vydávají po stopách zmizelých rodičů.
Peter H?eg, autor bestselleru Cit slečny Smilly pro sníh, se vrací v plné síle a opět nechává vyniknout své charakteristické znaky – neotřelý jazyk, podněty k přemýšlení, osvěžující humor a strhující děj.
