Ferrante, Giordano, Starnone a další. Objevte kouzlo současné italské literatury

Italská literatura má v českých překladech bohaté zastoupení odedávna, ale přiznám se, že jsem kouzlo té současné objevila až s Geniální přítelkyní. Od té doby mám chuť přečíst všechno, co bylo do češtiny přeložené. A protože už jsem toho za ty roky spoustu přečetla, můžu se podělit o několik skvělých tipů, díky kterým si současnou italskou literaturu zamilujete stejně jako já.

Geniální přítelkyně | Elena Ferrante

U ní to všechno začalo, a tak ji musím zmínit na prvním místě. Fenomén Elena Ferrante a její Neapolská sága. Pokud patříte mezi ty, kteří se slavné tetralogii doposud vyhýbali obloukem, dejte jí konečně šanci. Tahle čtyřdílná sága je esencí všeho, co mám na tvorbě italských spisovatelů a spisovatelek tak ráda. Neotřelý styl, důraz na vztahy v rodině, hledání vlastních kořenů, společenské problémy, postavy, které miluju i nenávidím zároveň a rozhodně mi nejsou lhostejné.

Příběh retrospektivně vypráví zhruba šedesátiletá Elena, která se dozvídá, že její kamarádka z dětství Lila beze stopy zmizela. Elena začne detailně sepisovat historii jejich více než půl století trvajícího přátelství. A právě ženské přátelství je jedním z nejsilnějších motivů celé tetralogie. Ferrante ho popisuje bez příkras, v jeho nejryzejší podobě. Na životním příběhu Lily a Eleny se zrcadlí také historie čtvrti, ve které dívky vyrůstaly, i dějiny Itálie jako takové.

A až všechny čtyři díly dočtete a bude vám po Lile a Eleně smutno, zkuste velmi povedou seriálovou adaptaci z dílny HBO. Momentálně jsou venku tři série.

Temná dcera  | Elena Ferrante

Jestli někdo umí dokonale rozebrat ženskou duši a komplikované rodinné vztahy, především mezi matkou a dcerou, je to právě Elena Ferrante. Romány, které napsala před vydáním Geniální přítelkyně mě vůbec nechytly (Dny opuštění nebo Tíživá láska), až na jednu výjimku – Temnou dceru. Skvěle budovaná atmosféra, perfektně vykreslené italské kulisy, opravdu temný vnitřní monolog a mistrně vyprávění zdánlivě bezvýznamných událostí, které vyústí v grande finale.

Prolhaný život dospělých | Elena Ferrante

Neapolskou ságu asi jen tak nic nepřekoná, ale hodně nadšená jsem byla i z Ferrantina nejnovějšího románu Prolhaný život dospělých. Hlavní hrdinka ​​Giovanna dospívá na začátku 90. let, není divoká jako Lila ani bojácná jako Elena a narozdíl od nich žije v lepší čtvrti Neapole, navíc v rodině intelektuálů, kteří nebrání jejímu vzdělání. Jenže Giovanna se ze svých privilegií nikterak neraduje a naopak se v rámci svého pubertálního vzdoru snaží z tohoto prostředí vymanit. Se “zakázanou” tetou Vittorii najednou poznává úplně jinou Neapol.

Stejně jako Geniální přítelkyně i Prolhaný život dospělých se dočkal seriálového zpracování, sledovat ho můžete na Netflixu.

Intermezzo

Než se začtete do dalších tipů, potřebujete vědět jednu důležitou informaci. Spisovatelka (či spisovatel nebo možná dokonce spisovatelé) Elena Ferrante už přes třicet let skrývá svoji identitu, a vyvolává tak celou řadu otázek a dohadů. O její totožnosti se vedou spory už od jejího vstupu na literární scénu. S novináři komunikuje výhradně písemně, takže se objevily také spekulace, že knihy ve skutečnosti napsal muž. Jedním z nejvýraznějších kandidátů je italský spisovatel Domenico Starnone. Usoudil to tým vědců, počítačových odborníků a lingvistů z univerzity v Padově na základě analýzy 150 románů napsaných v italštině. Jistý italský novinář se však domnívá, že příběhy z Neapole napsala Starnoneho manželka, překladatelka Anita Raja, nebo že manželé píšou společně. Ať už je pravda jakákoliv, jedno je jisté. I knihy Domenica Starnoneho rozhodně stojí za pozornost a zvědaví čtenáři Eleny Ferrante by si je neměli nechat ujít.

Tkaničky | Domenico Starnone

Tkaničky, které jsou součástí tzv. Citové trilogie, jsou vůbec prvním románem, který jsem od Starnoneho četla. A hned si mě omotal kolem prstu. V útlé novele se mu skvěle podařilo proniknout do nitra jednoho téměř obyčejného manželství a vyšvihnout příběh, který ve mně rezonoval  ještě dlouho po přečtení. Starnone tu řeší nevěru, rovnováhu mezi povinnostmi a osobními tužbami i nevyřčená tajemství, která spojují a rozdělují zároveň. Příběh je vyprávěn z pohledu několika aktérů, což mu dodává zajímavou dynamiku. Slovo postupně dostávají opuštěná matka, záletný otec i traumatizované, nyní už dospělé děti.

Střepy na Via Gemito | Domenico Starnone

Pokud vám sedne styl Domenica Starnoneho, zkuste i jeho objemnější román Střepy na Via Gemito, za který získal italské prestižní literární ocenění Premio Strega. Rodinná kronika se silnými autobiografickými prvky se dočkala českého překladu po více než dvaceti letech od původního vydání a je ukázkou autorova mistrovského vypravěčského rukopisu.

Starnone pochází z Neapole, kam také zasazuje většinu svých děl. Jinak tomu není ani u Střepů na Via Gemito, kde rozpálené a osobité město hraje důležitou roli. V románu sledujeme osudy rodiny zneuznaného neapolského malíře Federica, který je přesvědčen o tom, že nebýt manželky a dětí, mohl udělat díru do světa. Příběh celé rodiny vypráví retrospektivně jeho nejstarší syn Mimì, který se čím dál víc zamotává do své nespolehlivé paměti a otcových věčných lží a pokouší se vyrovnat s dětstvím stráveným ve stínu tohoto autoritativního a zahořklého muže.

Navrátilka | Donatella di Pierantonio

Další mojí oblíbenou italskou autorkou je Donatella Di Pietrantonio, která se v knihách soustředí především na téma mateřství a zkoumá, jaké trauma v dítěti vyvolá opuštění a pocit, že není milované.

Navrátilka vypráví o třináctileté dívce, která je nečekaně a bez vysvětlení vrácena svým biologickým rodičům, které nezná. Kromě nich se seznamuje také se svými sourozenci a sžívá se s odlišnou sociální realitou chudého a zaostalého venkova v Abruzzu v 70. letech minulého století. Donatella Di Pietrantonio je brilantní vypravěčka. Osud dívky líčí bez patosu, je však nezaujatou pozorovatelkou, která si všímá sebemenších detailů.

O pár let později vyšlo také volné pokračování Návrat do Borga Sud, které líčí životy sester v dospělosti.

Osamělost prvočísel | Paolo Giordano

K nejslavnějším autorům současné italské literatury patří Paolo Giordano, a tak nesmí ve výběru rozhodně chybět. Jeho první román Osamělost prvočísel byl oceněn literární cenou Premio Strega, v Itálii se ho prodalo přes milion jeho výtisků a byl přeložen do pětatřiceti jazyků.

​​Román o zvláštním vztahu dvou outsiderů Alice a Mattia, kteří za sebou vláčí traumata z dětství, je ukázkou toho, jak malá rozhodnutí určují naše budoucí životy. A že nikdo jiný nám nedokáže ublížit tolik, jako umíme ubližovat sami sobě.

U předešlých tipů hrají významnou roli specifika jednotlivých regionů, u Osamělosti prvočísel tomu tak ale není. Příběh se s velkou pravděpodobností odehrává v autorově rodném Turíně, ale italské kulisy tentokrát nejsou nijak důležité.

Příběh spořádané rodiny | Rossa Ventrella

Jsou hesla na obálce přirovnávající dílo k tvorbě Eleny Ferrante marketingový nesmysl? Jsou. Nechám se na ně pokaždé nalákat? Nechám. Tentokrát se to ale vyplatilo, protože Příběh spořádané rodiny mě opravdu bavil. Sáhněte po něm, pokud zatoužíte po italské oddechovce plnou vztahových zvratů.

Hlavní hrdinka Maria vyrůstá v osmdesátých letech v chudinské čtvrti apulijského Bari a její rebelská povaha se do prostředí silně patriarchálního italského jihu příliš nehodí. Její život ovlivňuje především chování jejího cholerického otce a nevraživost mezi sousedy. Místní tu žijí jako ve vězení, nedokážou se vymanit z tradic konvenčního prostředí, kde jejich identitu určuje rodinné a sociální prostředí.

Spisovatelka Rosa Ventrella umí dokonale vykreslit krutost, chudobu i pokřivenou morálku italského jihu. Píše tak lehce a poutavě, že prostě nemůžete přestat číst.

Jako v nebi, tak i na zemi | Davide Enia

Intimní svědectví o dospívání na jihu Itálie, prvních láskách i zklamáních, rodinných vztazích a hlubokém přátelství. Román italského spisovatele, který mapuje osudy jedné palermské rodiny v průběhu padesáti let, se stal na domácí půdě literární senzací a ve Francii obdržel cenu za nejlepší zahraniční román.

Na pozadí příběhu talentovaného chlapce, který se stejně jako jeho předkové touží stát šampionem v boxu, sledujeme společensko-politický vývoj Sicílie od začátku čtyřicátých let. Od válečného konfliktu přes pouliční potyčky až po mafiánské přestřelky. Davide Enia na téměř čtyřech stech stranách vykresluje svérázný obraz špinavého Palerma plného násilí, vulgarit i silných emocí. Jeho dialogy jsou svižné a autentické, postavy a scény zase živé, jako byste je sledovali živě přímo před sebou.

A jak případně vybírat další italské knížky? Zaměřte se na současné překladatele a překladatelky. Patří k nim například Alice Flemrová, Sarah Baroni, Marina Feltlová, Pavla Přívozníková, Jiří Pelán nebo Miloslav Uličný. Pokud zvládáte číst v italštině, není nic jednoduššího než sledovat Premio Strega, nejprestižnější italskou literární cenu. Spoustu skvělých překladů vychází také v angličtině nebo ve slovenštině. Doporučuji soustředit se především na ediční plán nakladatelství Inaque, kde například vychází Silvia Avallone, Giulia Caminito nebo Francesca Diotallevi.