Empusion: Přírodně-léčivý horor nebo jen klub kašlajících a filozofujících šovinistů?

Román Empusion nobelistky za literaturu Olgy Tokarczuk se odehrává v roce 1913 v německém Görbersdorfu, nynějším polském Sokołowsku. Město skutečně existuje, nachází se blízko českých hranic severně od Broumovského výběžku a opravdu v něm vzniklo první sanatorium pro léčbu tuberkulózy. To založil doktor Brehmer specializující se na plicní choroby. Využíval zde průkopnické metody léčby, které musel podstupovat i hlavní hrdina knihy Empusion, polský student Mieczysław Wojnicz. Ten si do Görbersdorfu přijel léčit nemoc způsobenou Kochovými bacily, tuberkulózu.

Městečko se nachází v údolí a je obklopené hustými lesy a mlhou. Už to mu přidává na tajemnosti, ale navíc tu máme podivné účinky místní pálenky Schwärmerei. Ta v konzumentech vyvolává jisté psychedelické účinky a rádi pak filozofují nad palčivými problémy světa. Wojnicz je ubytován v penzionu pro pány, kde Schwärmerei teče proudem. Spolu s ostatními pacienty polemizují nad tím, zda je lepší demokracie nebo monarchie, zda existuje zlo nebo jestli jsou ženy samostatně myslící a svéprávné osoby stejně jako muži (spoiler: nejsou). Podle názorů hloupoučkých žen poznáte i kvalitu knih: „Pokud jde o genialitu v literatuře, milí přátelé, nejjistější známkou toho, že jde o vynikající dílo, je, že se nelíbí ženám.“.

Těmito pomrknutími si mě Tokarczuk získala, střílí do vlastních řad i dál: „Ženy tíhnou k literatuře, která se nebezpečně dotýká mezilidských vztahů, přesněji řečeno vztahů mezi muži a ženami (…) zaměřených na citovou a tělesnou výměnu. (…) Často je přitahují všemožné podivnosti: duchové, sny a přízraky, ale také souhry okolností a další náhody, kterými se snaží zakrýt nedostatek talentu pro budování precizní zápletky.“.

Kromě přesvědčování se, jak jsou obyvatelé penzionu pro pány inteligentní a výteční myslitelé, se tu ale dějí i další zvláštní věci. Nejen že jsou ženy nenáviděné tímto pánským klubem, nějak se jim tu celkově v Görbersdorfu nedaří a jsou takřka nenáviděny životem samotným. Například zdravotní sestra Sydonie Pateková je tak ošklivá, že by se jí člověk měl bát (slovy protagonistů románu). Ale ani další ženy, které se zde mihnou, nejsou podle nich zrovna mladé krásky oplývající intelektem. A co teprve manželka majitele penzionu, ta umírá hned na začátku knihy. Wojnicz ale postupně odhaluje, že těch záhadných úmrtí tu je více, dochází k nim pravidelně každý listopad a možná by se o svůj život měl bát i on.

Ačkoliv se to třeba nezdá, Empusion je pomalý příběh, pro někoho možná až moc pomalý. Prvky hororu tu jsou důmyslně ukryté pod náznaky nadpřirozena a podivných duchů nebo lesních stvoření. Je potřeba se na notu Tokarczuk naladit. A někdy Empusion definici hororu tak uniká, že dostanete jen bandu žvanilů, kterým to třeba na konci bude spočteno. Místo i charakteristika postav jsou perfektně vykresleny a závěr knihy vás dostane někam, kam tu vůbec nebudete čekat.

Pokud vás Empusion zaujme, zkuste i další autorčina díla. Vedle nešlápnete například s jejími Bizarními povídkami. Každá z povídek se odehrává v jiném prostoru, ale propojuje je určitá podivnost s prvky černého humoru, fantastiky nebo hororu. A pokud vás zaujalo prostředí sanatoria v horách, kde se léčí tuberkulóza a filozofuje, poohlédněte se po Kouzelném vrchu od Thomase Manna.