5 knih, které vás rozečtou k maturitě

Začít, to je vždycky oříšek. Ať už jde o úklid, cvičení, nebo čtení toho, co vám někdo předepsal. Proč si to tedy neulehčit a nezačít tím, co vás pravděpodobně bude opravdu bavit? I v seznamech maturitní četby najdete knihy, které to dokážou, ať už kvůli smyslu pro humor, strhujícímu ději nebo příběhu, co psal sám život. Pojďme se na ně podívat.

Sluha dvou pánů | Carlo Goldoni

Dva páni (z nichž jeden je žena), velká láska a Truffaldino, sluha s pěknou vyřídilkou a schopností zamotat i kovovou tyč. Tahle situační komedie baví čtenáře i diváky propletencem nečekaných událostí už nějaké to století, a pořád jí to jde na jedničku. Aby ne! Holka miluje kluka. Kluk zabije jejího bratra a uteče. Holka se převleče za mrtvého bratra a jde hledat kluka. Holka si najme sluhu. Kluk si najme sluhu. Je to ten samý sluha. A tak se dostáváme na začátek nitě, která místo aby se rozmotávala, zašmodrchá se do změti nepředvídatelných situací, záměn, omylů a nedopatření, které dopřejí rozcvičku vaší bránici. Sluha dvou pánů je jednou z nejčtivějších komedií, jaká se vám dostane do ruky. Jakmile ji otevřete, už ji jen tak nezavřete. Truffaldino vás bude pěkně štvát, ale budete ho taky milovat, a u toho budete fandit velké lásce, o které by to vlastně všechno bylo, kdyby si takový kus pozornosti neuzurpoval potřeštěný sluha. A protože je už od začátku jasné, že tady všechno dobře dopadne, můžete se spokojeně opřít, a užít si tuhle bláznivou jízdu dosyta.

Saturnin | Zdeněk Jirotka

Zůstaňme ještě na moment u postavy sloužícího, tentokrát však z trochu jiného těsta. Zdeněk Jirotka dal ve svém nejznámějším románu vzniknout Saturninovi, věrnému sluhovi, který pro svého pána jde i přes metaforické mrtvoly, a šoupl ho do společnosti toho inteligentního, toho pitomého, toho sarkastického, toho moudrého, té krásné a té, co umí až moc přísloví. Z téhle kombinace pak nemohlo vzejít nic jiného než román plný odlehčeného humoru a postav, které se stanou vaší rodinou. Saturnin je přesně tou knihou, kterou nejde popsat jinak než milá. Prvorepublikové kouzlo, anglickým klidem ověnčený stoik, pomalu plynoucí dny a spoustu drobných vtipů a lehkých sarkasmů. Je to čtení na jakýkoliv den v roce, jakékoliv rozpoložení a jakoukoliv situaci, Saturnin vás vždycky dokáže potěšit, odreagovat, rozesmát anebo třeba i rozečíst.

Barva kouzel a Lehké fantastično | Terry Pratchett

První dva díly literárního kolosu, jakým se stala série Úžasná Zeměplocha, vás přizvou ke hře, kterou už roky hrají znudění bohové. Hází si kostkou a na osudech těch, které tím ovlivní, jim záleží jen pramálo. Postavičkami strhávanými vírem událostí jsou v tomhle případě nedostudovaný mág Mrakoplaš s nevídaně vyvinutým pudem sebezáchovy a turista Dvoukvítek s nezvykle mizernou schopností rozpoznávat život ohrožující situace. Když se tihle dva potkají, je všem jasné, že se jedná o osudový pár, který jen tak něco nerozdělí. A tak Dvoukvítek pískne na své zavazadlo na stovce malých nožiček, Mrakoplaš zabalí jediné kouzlo, které okupuje jeho mozek, a vyrazí za dobrodružstvím. Terry Pratchett vás na začátku svého opus magnum vezme na fantastickou horskou dráhu plnou humoru, absurdit a fascinující imaginace. Jeho knihy vás ani na chvilku nenechají na pochybách, že čtete někoho, kdo hluboce chápal lidskou povahu a zároveň viděl svět jako jedno velké hřiště, na kterém se k fyzice přistupuje spíš jako k doporučení. Jeho plochou Zem plující vesmírem na zádech obrovské želvy budete chtít aspoň na chvíli zahlédnout dalekohledem. Však kdo by nechtěl spatřit oktarínu, barvu kouzel.

Jáma a kyvadlo | Edgar Allan Poe

Čistý děs. Děs a hrůza a nevyhnutelná smrt. Vítejte v cele stvořené mistrem hororu. Cesta z ní nevede – pokud nepočítáte tu poslední – a pokud počítáte, můžete si být jistí, že přesně na ni se vydáte. Cela navržená tak, aby vás dříve či později dovedla do smrtící náruče. Ať už to bude pád do hloubky, nebo kyvadlo klesající s neomylnou jistotou k vašemu spoutanému tělu, něco vás zabije. Neutečete.

Edgar Allan Poe vás uhrane svou schopností popsat nejhlubší hrůzu, která roste v člověku mířícímu pomalými krůčky k jisté smrti. I když to vypadá, že celý děj autor shrnul do názvu, nemusíte se bát, tahle povídka nabízí mnohem víc než jen strnulý popis psychického mučení. Je cestou do nitra, bolavou studií strachu a fascinujícím atmosférickým hororem. Její řádky vás vtáhnou a občas se neubráníte pocitu, že tím mučeným není literární postava, ale vy sami. Přesto nepřestanete číst a tu sklenici plnou děsu vypijete až do dna – a ještě si to sebetrýznitelsky užijete.

My děti ze stanice ZOO | Christiane F.

Příběh, který napsal sám život. Ten, co byste opravdu nechtěli žít.ít. Reportážní kniha o náctileté Christianě a jejím postupném propadu až na dno drogové závislosti fascinuje autenticitou výpovědi už od 70. let. Jak snadná může být cesta k těm nejtvrdším drogám, o kterých jste ještě nedávno tvrdili, že k nim nikdy nedojdete, a jak těžko se po ní zase vrací zpátky, popsala Christiana do nejhlubších detailů, ve kterých nešetřila sama sebe, ani své okolí. Rozhovor s novináři, kteří jejímu příběhu vdechli život, se z původně plánovaných dvou hodin protáhl na dva měsíce. My děti ze stanice ZOO je jednou z těch knih, která ve vás zůstane ještě roky po jejím dočtení. Nejspíš si nezapamatujete konkrétní věty, odstavce nebo události, ale pocit, jaký ve vás vyvolá její čtení, si budete pamatovat ještě po dvaceti letech. Není to hezká kniha, nerozesměje vás, nedojme, ani nevyděsí tím správným hororovým způsobem. Bude vás bolet. Bude vás trhat a rvát a týrat, ale nebudete ji schopni odložit. Tenhle příběh nepatří k těm, které chcete číst, je to ten, který číst potřebujete.