Skála smrti a pravdy

Naše představy o Skotsku jsou nejspíš jednotné – dlouhá vřesoviště a louky, po nichž se prohání vítr, útesy prudce spadající do moře, bouřlivé zálivy, staré hrady, rozpadající se prastaré kamenné domky a všude pasoucí se dobytek. Výhružná romantická idylka, která čeká na to, kdy se proti nám vynoří Statečné srdce, bojující proti  Angličanům a hájící prastaré tradice Skotů. A právě jedna tradice stojí u zrodu příběhu, který vypráví Peter May v napínavém románu Skála.

Skála, na niž odjíždějí již stovky let crobostští muži lovit jednou ročně ptáky guga. Tento lov představuje prastarý inciační obřad, při kterém se z chlapců stávají muži a který je – v dobrém i zlém – poznamenává na celý život. I Fin se po skončení střední školy lovu jednou zúčastnil a doufal, že už se na skálu nikdy nevrátí. Ale skála ví své. Jedině návrat na skálu poskládá mozaiku narušených vztahů, umožní najít pravdu a napravit stará zla. I když ani to není zcela jisté…

Vypluli jsme s půlnočním odlivem. Za dunění dieselových motorů jsme z relativního bezpečí přístavu vyklouzli do zálivu, kde jsme se střetli s mohutným vlnobitím, které se lámalo o příď a polévalo palubu pěnícími se řekami. Když pak světla Ness spokla noc, zdálo se mi, že uplynul kratičký okamžik – a přitom jsme už změnili kurz a příď zamířila na otevřené moře za mysem Butt of Lewis. Jako poslední nám z dohledu zmizely útěchu skýtající záblesky majáku, a jakmile se ztratily i ty, zbýval jen oceán. Nekonečné míle rozbouřeného oceánu. Kdybychom skálu miuli, příští zastávkou by byla už jen Arktida. Zíral jsem do temnot a pociťoval cosi, co lze popsat jedině jako naprostý děs. Gigs mě zatahl za nepromokavý oděv a řekl mi, ať jdu do podpalubí. Vyhradili nám tam s Artairem dvě lehátka a měli jsme se trochu vyspat. První a poslední den na skále, řekl, jsou vždycky ty nejtěžší.

V knize se střídají kapitoly ze současnosti (psané v er-formě) a Finovy vzpomínky na dětství a dospívání (psané v ich-formě) jako puzzle, které pomalu, ale důrazně skládá Finův osud. Právě v postupném odhalování tajemství Crobostských i Fina ve dvou časových dimenzích dodává příběhu silně na atraktivnosti a napínavosti. Kniha se čte velice dobře přes poměrně velký rozsah (čtyři sta stran), který umožňuje příběh zpomalit, ale zároveň mu dodat spád a dramatičnost, i když některé pasáže – přiznejme – jsou nadbytečné.

Hutnost příběhu a různých indicií a motivů je rovněž velice silná, začíná mírně obtěžovat až ke konci, kdy vše spěje poměrně hbitě k vyústění, ale autor na čtenáře vysype z rukávu nový trumf, novou dimenzi, která perspektivu čtení opět mění, avšak bohužel k pólu, který spíše znechutí stereotypní módností subtématu. Je škoda, že se autor dobově oblíbeným motivům nevyhnul či je nedokázal nějak efektivněji zakomponovat, aby v závěru nedřely jako hrubá záplata na ubrusu z jemné látky. Úplný závěr navíc působí poněkud křečovitě ve snaze o jakýsi prvek humoru.

Kniha určitě stojí za přečtení. Každopádně je to poměrně dobrý detektivní román, kterému nechybí zápletky, vyšetřování, práce se svědky a podezřelými – sice za využití moderních technologií, ale stále tak, jak čtenář detektivek očekává.

Je to román o tom, co mohou způsobit ukrývaní kostlivci ve skříni a strašáci naší psychiky, pokud si je pěstujeme a nedokážeme s nimi bojovat, o tom, kam až může vést žárlivost a nenávist, o tom, že pomsta může trvat desítky let. Kniha až surově odráží, že do stejné řeky člověk dvakrát nevstoupí, nenaváže tam, kde před mnoha lety skončil, že při svém vývoji se člověk zatvrzuje a stává krutým, ale čtenář dostává i naději v tom, že stará láska nerezaví a že každý člověk má vedle své stinné stránky i stránku světlou. Fin se bohužel setkává se svou minulostí primárně v té šedé podobě. Zároveň ale román upozorňuje, že ve chvíli, kdy má člověk pocit, že je úplně na konci, že už o vše přišel, dává mu život novou naději.

A v neposlední řadě je to román o konfliktu tradice a současného života. Skála před nás staví otázku, zda je naší povinností dále nést zvyky předků jako povinnost a zda tradice, které se udržují silou a jsou pro její nositele už vyčpělé, nás zavazují k jejich plnění. Protože pak skála čeká na svoji další oběť.

Skála

První část celosvětově proslulé Trilogie z ostrova Lewis.
Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci. Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry, pokryté vřesovišti, kde se topí rašelinou a mluví gaelsky. A kde je snad jen strach lidí z Boha silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, provedené podle stejného scénáře jako vražda v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže je pro něho vyšetřování zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Pro většinu z nich však není vítán. Fin netuší, že klíč k případu by mohl otevřít i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého.Jakou roli v případu hraje Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Tragédie, jež se tam tehdy odehrála, povede i po všech těch letech možná k další oběti.Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století, například Na Větrné hůrce Emily Brontëové. Peter May napsal napínavý příběh o temnotě v lidských duších a o tom, jak obtížné je uniknout minulosti.