Kniha, nad kterou již plakal celý svět
Mámin seznam je dojemná kniha, v níž sepsal Angličan St John Greene za pomoci Rachel Murphyové příběh své rodiny. Nejedná se o román, ale spíš o memoáry muže, do jehož života ničivě zasáhla rakovina. Kniha, která vyšla v překladu Jany Mandelíkové v nakladatelství Mladá fronta, je to pravé čtení pro vás, pokud se chcete nechat zasáhnout opravdu silným příběhem. Mámin seznam je nelehké číst a psát o něm je snad ještě těžší, přesto se aspoň pokusím přiblížit vám atmosféru knihy. Autor, jehož rodina a přátelé oslovují Singe, v ní popisuje své vzpomínky na více než dvacet let svého života – od seznámení se se svou manželkou Kate až po rok po její smrti. V knize je spousta bolesti, ale překvapivě i hodně životního optimismu.
Příběh rodiny Greenových (Kate, Singea a jejich dvou synů) je v mnoha ohledech neobyčejný. Na jednu stranu se v něm setkáme s dobrodružstvími, ať už jde o potápění v exotických krajích, nebo vánoční cestu do Laponska. Na druhou stranu je v něm hned několik dramatických událostí souvisejících s obávanou nemocí – rakovinou.
Ta zasáhla do života Greenových hned dvakrát – poprvé ve vzácné agresivní formě ohrozila staršího syna Reefa. Podruhé udeřila bohužel mnohem ničivěji, když v pouhých osmatřiceti letech udolala Kate. Zdálo by se, že takové události musí zlomit i ty největší optimisty, Greenovi si však přesto i v těžkých dobách najdou sílu na to, aby si aspoň trochu užili života (právě zmiňovanou cestu do Laponska podniknou jen pár měsíců před Katinou smrtí).
Když už je Kate jasné, že zemře, rozhodne se sepsat seznam. Ten obsahuje různé informace o tom, jaká Kate byla a co měla ráda („Ráda sledovala družice a padající hvězdy“, „Maminka ráda chytala kraby“), instrukcí, jak zachovat její památku („Dávej klukům vždy dvě pusy, až tu nebudu“), výchovných rad („Nauč je prosím chodit včas“) a zároveň jejích nesplněných snů, které chtěla, aby otec s dětmi vyplnil i bez ní („Jeďte šnorchlovat do Rudého moře“). V průběhu knihy sledujeme, jak otec jednotlivé položky plní a jaké se k nim váží vzpomínky.
Kate byla oddaná matka a milující žena. Chtěla mi podat pomocnou ruku, abych i bez ní dokázal naše chlapce co nejlépe vychovat. Když jsem si po její smrti přečetl hotový seznam, alespoň jsem se necítil tak osaměle. Katin duch v něm žil dál a já jsem jí byl neskonale vděčný, že ho na prahu smrti s tak velkým úsilím dokončila. Měl jsem něco, co mě stále pojilo s mou báječnou ženou, a to mě utěšovalo.
Mámin seznam je knížka ze života. Nemá ambice být literárním dílem, Greene není profesionální spisovatel. Od hlavní linky, tedy popisu toho, jak prožíval rok po smrti své ženy, často odbíhá do minulosti a zpočátku je tak trochu těžší se v knize orientovat. Není to ale rozhodně nijak iritující.
Hrdinům příběhu nechybí ani v těch nejsmutnějších chvílích smysl pro humor, samozřejmě se však v knize také hodně pláče. Singe na muže poměrně dost otevřeně popisuje svůj smutek, takže mluví i o svých slzách. Občas to nepůsobí zrovna mužně, ale dorovnává to tím, jak odhodlaně připravuje podle mámina seznamu výlety pro své syny, přestavbu domu, sám se snaží chodit do společnosti a po nějaké době i na výslovné přání Kate znovu randit. Singe je zkrátka založením optimista a nevydrží dlouho sedět a truchlit.
Mámin seznam
St John Greene · Vydavatelství: Mladá fronta, 2012
Emotivní příběh psaný životem. Mámě dvou malých synů před několika lety zjistili rakovinu v pokročilém stadiu a ona věděla, že se nemůže vyléčit. Když tušila, že smrt se blíží, začala s pomocí manžela sepisovat rady a pokyny, jimiž se po jejím odchodu mají řídit, a nazvala je Mámin seznam.
Je v něm vypsané krok za krokem všechno, na co táta nemá při výchově synů zapomenout, co by měli kluci dodržovat a jak si máma představuje, že MAJÍ ŽÍT BEZ NÍ. Psala to jednak proto, aby se manžel necítil po její smrti tak sám a věděl si rady, ale také proto, aby na ni kluci nezapomněli a aby na ně mohla dál působit, a tím se také vyrovnávala se smrtí. O Mámině seznamu se pak dozvěděl místní tisk a po velkém ohlasu v celonárodních anglických médiích se táta rozhodl, že celý příběh převypráví. Je to velmi dojemné čtení, prosté, věcné a v závěru i nadějeplné.
