Dante a bioteroristi míří k dystopii
Je tu další bestseller od Dana Browna, který vytvořil legendárního profesora a symbologa Roberta Langdona. Jistě vám ho nemusím nijak představovat. Pokud jste se s ním ještě nesetkali v knihách, tak jste už dozajista měli tu čest ve filmových adaptacích. Třeba v proslulé Šifře mistra Leonarda nebo v Andělé a démoni. Někde určitě.Taky proto mám Langdona ve své mysli neustále zafixovaného jako Toma Hankse. V románu s názvem Inferno se neohrožený profesor dostává do potíží ani sám neví jak – probudí se pod sedativy v nemocnici, jakási rozježená žena se ho chystá zabít, nebýt pohledné doktorky (a skrytého génia) Sienny, která mu pomůže utéct, už by bylo po něm. Postupně se dozvídá, že celý ten zmatek má co dělat s nějakým tajemným společenstvím, Světovou zdravotnickou organizací (jinak známou WHO) a taky s jedním z nejslavnějších renesančních umělců. Dantem Alighierim. Škoda, že Langdon momentálně prodělává takovou malou amnézii a nemůže si vzpomenout, co se s ním dělo posledních 48 hodin. A nebyl by to samozřejmě správný román od Browna, kdyby se neodehrával v nějakém historicky půvabném městě. Tentokrát si autor vybral Florencii, Benátky a… někdejší hlavní město Byzance. Hádejte, které to je.
Brown smáčí kotníky ve sci-fi
Podle mě nejdivnější román od Browna. Přečetla jsem Šifru, Anděle a Démony, Digitální pevnost a Ztracený symbol – řekla bych, že po čtyřech knížkách už mě spisovatel ve svém zajetém stylu moc nepřekvapí, ale kupodivu se mu to povedlo. Hlavně tím, že mě prvních sto stránek román vůbec nebavil. Nemohla jsem se do něj začíst, bylo to takové kostrbaté a nanicovaté. Ta správná čtivost, na kterou jsem se nejvíc těšila, se dostavila až za polovinou knížky. Zklamání.
Tak trochu na vážkách jsem ze samotného příběhu. Že Brown umí spojit i nespojitelné už víme. Tentokrát se pokusil dát dohromady Alighierovu Božskou komedii a fanatické bioteroristy. No… popravdě to trošku skřípe. Místy je to jaksi přitažené za vlasy. Když jsem poprvé přečetla Šifru mistra Leonarda, hned jsem začala prohledávat historické knihy a internetové stránky, abych se dopídila, jak to skutečně mohlo být, chtěla jsem znát další fakta, byla jsem nadšená a oslněná tou Brownovou troufalostí. Tentokrát ne. I když závěr knížky je i se svými důsledky daleko víc šokující.
Autor totiž zachází daleko za hranice klasické beletrie a noří se – nebo spíš jen tak smáčí kotníky – ve futurologické science fiction. Přijde mi, že už tak je Langdon dost v pohodě na to, co zažil v předchozích knihách (A fascinuje mě, že už se k tomu alespoň ve svých myšlenkách nevrací! Hlavně že ty školní přednášky si přehrává pořád dokola.) a nechápu, jak by mohl normálně žít dál. S tím, co se na konci knihy dozvěděl. Takže jestli tohle není poslední kniha o Robertu Langdonovi, tak se z Dana Browna stává pisatel dystopií.
Superman křížený s geniálním kunsthistorikem
Co se týče samotné postavy Langdona, tak – dá se to. Zvykla jsem si na něj a mně osobně přijde pořád hrozně sympatický. Nevadí mi, že je to občas tak trochu superman křížený s nejchytřejším kunsthistorikem na světě, to už jsem skousla během první knížky. Když tohle pominete, můžete si s Langdonem dokonce užít i nějakou tu legraci – v Infernu je poměrně vtipný a semtam dokonce lehce kousavý. Velké plus za to! Na druhou stranu je tu „Langdongirl“ (jak trefně poznamenali na iLiteratuře.cz) Sienna Brooksová, která mi tedy na nervy lezla opravdu parádně. Když ony jsou všechny ženské kolem Langdona takové… neuvěřitelné.
Čte se to dobře, i když některé oddíly, ve kterých Langdon vysvětloval střípky z historie, mi přišly zbytečné, protože té jejich dobrodružné výpravě zvlášť nepomáhaly. Vlastně vůbec mi přišlo, že se teď hlavní postavy plahočily po různých evropských městech úplně zbytečně. Při finálním odhalení si může leckterý čtenář připadat ošizený. I když, aspoň se můžete jaksepatří vcítit do hlavního hrdiny.
Každopádně, jak už jsem varovala na začátku, bůhvíproč to není tak čtivé jako ostatní Brownovy knížky, jako by autor ze začátku nemohl pořádně popadnout dech, rozepsal se pořádně až v druhé polovině knihy. Píše jednoduše, nijak vzletně, celkem obyčejně, ale funguje to.
Na čtenáře se, tak jak je to v Brownových knihách zvykem, opět valí úctyhodné množství zajímavostí z historie, umění a filozofie. I kdyby pro nic jiného, myslím, že jen díky tomuhle má kniha svou nepopiratelnou hodnotu. Do beletrie přesazená fakta mám v oblibě. Ráda se při čtení dozvídám něco nového. Faktem ovšem tentokrát taky je, že Inferno za svými staršími sourozenci, co se příběhu týče, trochu pokulhává.
Inferno
Ve svých mezinárodních bestsellerech Šifra mistra Leonarda, Andělé a démoni a Ztracený symbol Dan Brown mistrovsky mísí historii, umění, šifry a symboly. Nejinak tomu je i v Brownově nejnovějším thrilleru, který se okamžitě po svém vydání stal světovým bestsellerem a prodejně předčil i předchozí autorovy tituly. Harvardský symbolog Robert Langdon se tentokrát ocitá v samotném srdci Itálie, aby pomohl vyřešit záhadu, jež je pozoruhodně propojena s jedním z největších literárních děl všech dob – Dantovým Peklem. Langdom se vzbudí se v nemocnici a nemůže si vzpomenout, jak se do ní dostal. Stejně tak si nemůže vzpomenout, jak se do jeho kapsy dostal podivný tajemný předmět. Strach o holý život jej společně s mladou lékařkou Sienna Brooksem žene přes celé město plné tajemných chodeb a skrýší. Při svém tajuplném poslání se Langdon musí střetnout s neznámým, hrůzu nahánějícím protivníkem; proplétá se přitom nejen labyrintem florentských, benátských či istanbulských uliček, tajnými chodbami, skrytými komnatami, ale také labyrintem narážek a kódů. Pouze pomocí několika málo vět z Danteho Inferna musí rozluštit složitý sled kódů ukrytých hluboko v renesančních artefaktech města. Složení všech puzzlů dohromady pomůže zachránit svět před děsivou hrozbou. Ale kdo ví, jestli se mu to vše povede, úkol totiž nikdy nebyl složitější.
