blog

S Odysseem za bájnou Atlantidou a věčným ledem

Na okraj nové knihy Umberta Eca

Fantazijní světy a neobvyklé prostory, kam spisovatel zasazuje své děje, mnohdy přitahují pozornost čtenářů. Někteří si místa představují, jiní sní, že se do nich dostali a svobodně se tam pohybují. Ostatní je odmítají s tím, že je to nehorázná blbost a jak to ten či onen autor mohl myslet.Člověk popisoval roztodivné světy vždycky, a nebylo to pouze ve fantasy literatuře. Od počátků lidské civilizace začal vyprávět o říších, které se ztratily, kde žili ještě lidé svobodně a nemuseli pracovat. Tyto světy se pak dostaly do mytologií jednotlivých civilizací, některé známe, některé ne. Např. Hesiodos ve slavné didaktické básni Práce a dni charakterizoval dávný svět:

 

Nejprve zlatý věk a zlaté smrtelné plémě

stvořili nesmrtelní, co bydlí v olympských sídlech.

Oni žili v ten čas, kdy na nebi kraloval Kronos;

nejinak žili než bozi a neměli starosti v srdci,

bez práce, bez protivenství a běd; ani starobu vetchou

neznali; věčně ruce i nohy majíce stejné,

z hojnosti všeho se těšili, zlo se jich nedotklo žádné,

mřeli tak lehko, jako když usne; na dosah měli

všecko dobré…

 

Dnes dávno zapomenuté světy charakterizujeme termínem mýtus zlatého věku. Co mohlo být skutečné a ověřitelné okolními – v daných mýtech popisovanými faktory – odkrývá ve své další knize Dějiny legendárních zemí a míst Umberto Eco.

Italský spisovatel a sémiolog knihu pojímá monumentálně – je určena širšímu publiku, stejně jako jeho předchozí výpravné tituly Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti či Bludiště seznamů. Najdeme zde řadu reprodukovaných děl – ať už jde o mapy či obrazy reagující na dávné říše. Zároveň však můžou Dějiny legendárních zemí a míst posloužit jako antologie – ke každé kapitole – popisu dané legendy (např. biblické země, oblasti Homérovy, Atlantida, Země hojnosti, Utopia či vnitřek Země) je připojen výběr z beletristických, filozofických či náboženských textů, který místo charakterizuje.

Výběr je Ecův, což určitým způsobem připraví čtenáři již předem známý, tj. subjektivní úhel pohledu, přesto lze ocenit poměrně hustý soubor primárních textů, které italský autor při tvorbě textů použil.

Chválu si zaslouží dlouholetá tradice českého překladu, neboť mnohé Ecem do antologie vybrané texty, byly již v minulosti přeloženy do češtiny. Eklektičnost, která se projevila v antologii, je patrná i u výběru míst, jež si Eco volí k popisu. Nutno říci, že postupuje poměrně systémově, při popisu místa však nastává změť všech možných nápadů postmoderního autora, kritické zhodnocení problému chybí. Někdy Eco pouze nahazuje témata, která dál nerozebírá, kapitoly jsou krátké, násilně vytvořené. O to však je pečlivější a lepší zvolená antologie či bohaté obrazové přílohy.

Čtěte také  Rovnýma nohama do Maasverse & tipy, co číst

Další paradox nastává budeme-li hodnotit zkoumané ukázky jako prameny – což některé z nich být bezpochyby mohou, či jako literární texty. Potom by poslední kapitola popisující prostory známých literárních děl, samotným autorem vyzdvihovaná jako něco extra, byla zcela opodstatněná a mohlo by být na škodu, že se tematice známých a nezpochybnitelných literárních míst (Batman, Harry Potter, Tolkien, Verne, Alenka, Sherlock Holmes aj.) italský spisovatel nevěnoval více. Přesto ale vzniká nesoulad, když v knize píše, že literární díla hodnotit nechce a v zápětí se zabývá Platonovými dialogy či Moreovou Utopií a k nim směle dohodí R.U.R. Karla Čapka (To samozřejmě potěší, když v tak velkém přehledu legendárních míst se vedle vrcholů světové produkce staví Čapkovi roboti).

Jako kniha pro výchozí bádání jsou však Ecovy Dějiny legendárních zemí a míst neocenitelnou příručkou, která zájemce může posouvat blíže k dalšímu bádání. A když ne, prohlédne si obrázky a bude snít.

 

 

Dějiny legendárních zemí a míst

Umberto Eco  ·  Vydavatelství: Argo, 2013

 

Od Homérových básní až po současnou science fiction, od svatých písem po komiksy, přes všechna stěžejní literární díla, o nichž jsme se učili (od Gulliverových cest po Alenku v říši divů, od Tolkiena po Milión Marca Pola), literatura po celé věky neustále vytvářela pomyslné a bájné země a promítala do nich všechna ta přání, sny, utopie a noční můry, které v našem omezeném skutečném světě působí příliš rušivě a vyzývavě.  Po Dějinách krásyDějinách ošklivosti a Bludišti seznamů se Umberto Eco stává naším průvodcem na obrazově bohatě dokumentované cestě po oněch dalekých, neznámých zemích a ukazuje nám jejich obyvatele, vášně, hrdiny, ale především význam, který pro nás mají. Na cestě, jež je zasvěcená i zábavná, jak ji dokáže uspořádat jen Umberto Eco. Najdeme na ní starověké a středověké texty v bezprostředním sousedství dnešních příběhů, filmy vedle básní, komiksy vedle románů, které ovlivnily vnímavost i založení náš všech.