Začněte rok 2014 šťastněji se Šťastnou knihou
Zítra budu šťastnější. Rozhodně budu hubenější (i když si dopřeju celou tabulku čokolády), budu mít víc peněz (i když si pořídím jedny hodně nenositelné, avšak neodolatelné lodičky na vysokém podpatku) i času (byť musím zabalit dětem svačinu do školy, vyprat, dopsat článek, zaběhat si). Budu se víc věnovat svým dětem, manželovi, přátelům. Budu pořádnější, zodpovědnější, budu víc spát, užívat si v novém bytě.Editorka časopisu Elle a bloggerka Barbora Šťastná mapuje dílčí fenomény života české ženy a i přes uvolněné pojetí textu i jeho obsahu sděluje důležitou a vážnou zprávu o našem bytí; že kvalitu a krásu našeho jedinečného života více než vlastním raciem a touhami poměřujeme očekáváním společnosti, uměle vykonstruovanými modlami dokonalých lidí, kteří jsou více než z masa a kostí marketingovým trikem.
Šťastná kniha se rozkračuje mezi feministickými (avšak nesmírně zábavnými) esejemi britské novinářky Caitlin Moranové Jak být ženou a zároveň je praktickým převodníkem teorií polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana uveřejněnými zejména v jeho knize Umění života. Zygmunt Bauman popisuje honbu za štěstím s odkazem na práce řady významných filosofů, sociologů, teoretiků i aktuální studie a upozorňuje na naléhavou společenskou situaci (že drahé dary chtějí kompenzovat nedostatek společně tráveného času, že neumíme trávit čas odpočinkem, ale neustálou honbou za něčím, že štěstí nepřináší nakoupená věc, ale samotný akt nákupu…).
Barbora Šťastná jako (nenásilný) argument pro popis aktuálního stavu (zejména vnitřního) světa (běžné české ženy) využívá příběhy z vlastního života. Její fejetony vycházejí pravidelně na blogu, do knihy je uspořádala na podnět Romany Přidalové z nakladatelství Motto. Autorka pojmenovává řadu stereotypů, které nás na jednu stranu uklidňují (vozíme pravidelně děti do kroužků, drhneme s pocitem ušlechtilosti kachlíky za sporákem), na druhou stranu z nich zoufale toužíme vystoupit a žít výjimečný život, neustále se měnit a dopřávat si nová vzrušení (jazykem Zygmunta Baumana chceme neustále recyklovat naši identitu).
Barbořiny fejetony jsou humorné a bystré, zároveň však v sobě nesou nostalgii a patos, který nás tak nějak sentimentálně dojímá. Protože jsme každý v něčem slabí, poslední, nemožní, trapní.
Čtení Šťastné knihy je jako setkání s partou přátel; pravá zábava začíná v okamžiku, kdy na sebe někdo něco práskne, to se pak osmělí i druzí a začnou o překot vyprávět a hroužit se do vzpomínek. Sdílení, pocit souznění a soucítění, pochopení, ztotožnění se, to jsou největší atributy knihy.
Jedinci, kteří nikdy nečetli Bářin šťastný blog, budou potěšeni jejím lehkým stylem psaní. Avšak starší návštěvníci jejího blogu se mohou cítit ochuzeni tím, do jaké míry texty kopírují již publikované příspěvky, byť svým způsobem přepracované. Texty si však rozhodně žádaly větší editorský zásah, který by uhlídal, ať se napříč fejetony neopakují stejné situace, které v online podobě nehrají roli, v knize však bijí do očí.
Pro lepší zážitek ze čtení je tak lepší dávkovat si jednotlivé texty postupně po dnech. Stejně jako by si je čtenář četl na blogu, až by je Bára pouštěla do světa.
Šťastná kniha
Taky vás někdy napadlo, že byste chtěli změnit svůj život, protože se necítíte šťastní? Ale jak to udělat? Odjet meditovat do Indie? Chovat bio ovce na Šumavě? Zachraňovat děti v Africe? Pracovat v baru na středomořské pláži? Taky mě to napadlo, ale, upřímně řečeno… nechtělo se mi. Místo toho jsem vyzkoušela různé způsoby, jak být šťastnější, a přitom si nechat svůj život takový, jaký je: s manželem a dvěma dětmi, s bytem na hypotéku a normální pracovní dobou. Tak například jsem zjistila, že bych určitě byla daleko šťastnější, kdybych nenosila boty, které mě tlačí, nemusela pokaždé hodinu lovit v kabelce, když mi zazvoní telefon, a neměla skříň nacpanou oblečením, které nenosím. Objevila jsem spoustu věcí, které mi dělají radost, i když tak na první pohled nevypadají: deštivé léto, zavařování povidel, vyhazování starých krámů, bobování s dětmi, ochutnávání podezřelých exotických jídel, počítání komářích štípanců a běhání (i když se mi nechce). A především jsem zjistila, že štěstí si nesmíme schovávat na Vánoce, na dovolenou nebo na někdy jindy. Nedělejte to tedy ani vy a zkuste být šťastní hned teď.
