Kdysi slavnější než Neruda, nyní téměř neznámý
Jsou jména, která v zásuvkách literární historie už dávno zavál prach. Jen občas se nějaký pečlivý badatel vydá do tajemných zásuvek odložené minulosti a odfoukne zatracenost. A jméno opět vypluje na světlo. To je i případ Jana Liera. Neboť kdo byl Jan Lier?
„No ten psal o železnici a dělal pro Národní divadlo,“ odvětil by bohemista. Zkušenější by možná dodal, že byl dramaturgem Zlaté kapličky, bojoval za památky staré Prahy, psal literární kritiky a fejetony.
Tento souputník Nerudy, Vrchlického, Zeyera, ale také Stroupežnického, Šubrta či Karáska ze Lvovic nebo Šaldy. Masivně vydáván byl zhruba do první republiky. Pak jako by zájem o jeho novely a fejetony ustal a vyzdvihnuto bylo pouze jméno Jana Nerudy.
Pokud chceme poznat naši minulost, musíme skládat mozaiku – osobností, jejich příběhů, událostí, zvyklostí obyčejných lidí. Právě do této skládačky lze zařadit práci Petry Ježkové Obležen národem dramatiků: Jan Lier (1852–1917).
Kniha patrně vychází z doktorské práce autorky, ale je sepsána s velkým zaujetím pro Lierovu osobnost. Sledujeme jeho léta jinošská, zralá i mudrcká. Osobnímu životu je věnován menší prostor – ačkoli by si zde jistě čtenáři našli zajímavé otázky – vztah s rodinou, která se odstěhovala za moře, sňatek s manželkou první ženy, ztráta syna na haličské frontě aj., ale o to více vystupuje Lierova práce pro vlast, tedy pro českou společnost konce 19. století.
Asi nejvýraznější prostor v knize dostává Lierova práce pro Národní divadlo a zde je také vidět, velký záběr, který si autorka vytkla – je nutno ocenit její mravenčí práci při procházení her, které Lier jako dramaturg schvaloval pro uvedení na jevišti, korespondence s dalšími spisovateli – velký prostor je věnován Juliu Zeyerovi, divadelních kritik a článků uveřejněných v dobových periodikách.
Lier tak vystupuje jako muž kompromisu, muž, který si v pozici dramaturga první scény nenápadně dokazuje prosazovat své autory a přátele, přitom ale uveřejňuje i hry jiných. Pracuje pečlivě. A právě tahle pečlivost se stává příčinou výsměchu, který Lier zažívá. Nutno říci, že k tomu autorka přistupuje citlivě, i když její náklonnost k objektu svého bádání je patrná.
Kniha věnující se polozapomenutému fejetonistovi je dost obsáhlá, přesto se v ní nějaké pasáže zbytečně opakují, možná by nezaškodilo trochu škrtat. Přenesete se však do dob, kdy spolu autoři soupeřili o to, kdo psal první o železnici, či do dob, kdy si čtrnáctiletý student mohl vydávat časopis o mincích.
Některé životopisy zajímavých osobností bohužel příliš ulpívají na teoretických snahách interpretovat autora dle nějakých schémat. Petra Ježková to nečiní, svou knihu seskládala z archivních materiálů, může být tak dobrou příručkou pro další badatele. Potěší také čtenáře, kteří mají rádi zajímavé osudy. Příběh spisovatele a dramaturga Liera je normální, ale přesto poučný.
Obležen národem dramatiků
Jan Lier (1852 – 1917)
Petra Ježková · Vydavatelství: Academia, 2014
Kdo byl Jan Lier? Jak se vyvíjela jeho osobnost coby fejetonisty, kritika, prozaika a dramaturga a co přinesla do dějin české literatury a dramatu na přelomu 19. a 20. století? Kniha sleduje Lierovy životní osudy, průkopnickou aktivitu v boji za starou Prahu, dotýká se autorova literárního díla; značnou pozornost autorka věnuje Lierově kritické činnosti. V letech 1896–1900, kdy působil jako dramaturg Národního divadla (a v letech 1900–1907 byl pak lektorem první české scény) se projevila Lierova zajímavá schopnost nedogmaticky nahlížet, přijímat i prosazovat protichůdné tendence – na jedné straně spolupřipravoval a prosazoval pronikání realismu do divadla, na druhé straně například obhajoval dramata Vrchlického a Zeyera.
