O kuchařce od ženy pro ženu z pohledu muže

Ačkoliv nám doktoři neustále připomínají, že snídat se musí, myslím, že nejsem zdaleka jediný, kdo ráno vstane a poslední, na co myslí, je příprava kloudné snídaně. Klasický základní problém: kde na to vzít čas, když se člověk pohybuje po bytě polospící, naráží do věcí a musí stihnout přípravu a odchod do práce.
A najednou se vám dostane do ruky kuchařka Snídaně u Florentýny, kde Jana Florentýna Zatloukalová ukazuje, že to vlastně jde, protože člověk má ráno vlastně spoustu času, který může využívat, aniž si to uvědomuje.

I když jsme po kuchařce sáhli především proto, abychom dostali nějaký nápad na klidné snídaně doma v neděli nebo na chalupě, najednou se před očima otevřely možnosti, jak to udělat i během týdne, aby první jídlo v lepším případě nebyl až oběd hluboko po dvanácté hodině.

Autorka fanouškům kuchařek není neznámá, je to její již několikátá kniha, psaná tak, že vše pochopí i naprostý kuchyňský antitalent, a dokonce dostane nejspíš chuť i recepty dál zkoušet a experimentovat.

Čtenář se při čtení kuchařky i dobře baví, autorka rozhodně nepíše fádně, ale s humorem a nadhledem.

Navíc je kniha psaná tak nějak žensky, což v žádném případě nepovažuji za nedostatek. Naopak, klobouk dolů před tím, že autorka dokázala shrnout měsíc středoškolské chemie věnovaný problematice sacharidů do tří celkem vyčerpávajících a zcela pochopitelných vět – a nikde ani jedna rovnice na výpočet nebo komplikovaný chemický vzorec.

Co nám vlastně nabízí? Jednoduše řečeno, především klasiku – kaše krupičné, ovesné, jahelné, všelijakou úpravu „zrní“, lívance, omelety, vafle, ale také sušenky, koktejly, sendviče a čaje. Přitom zdůrazňuje, že jejím cílem není čtenáře od snídaně odradit, ale ukázat mu, že lze snídani připravit chutnou, vydatnou i zdravou – a zároveň se nebrání používat cukr, čokoládu, uzeniny, maso nebo smetanu. Vše ovšem doprovází výklady o tom, kolik a jak jíst, jak si rozložit jídlo během dne, aby se pak zejména ženy netrápily měsíce drastickou dietou s minimálním efektem. A i když přece jenom nemá čtenář důvěru k některým surovinám, nevadí, autorka nabízí přes sto padesát receptů – a to si opravdu vybere každý. Pochopitelně, vajíčka si například dokáže udělat kdekdo – ale asi ne všichni vědí, co se při vaření s vajíčkem děje nebo jak má být rozpálená ploténka.

Dobře, uvařit vajíčka problém asi nebude, ale rozhodně některé recepty se nemusí hned napoprvé povést, na což i autorka upozorňuje vtipným citátem u kapitoly věnované lívancům: Děti jsou jako lívance. První tak trochu zkazíte, ale u druhého už se zlepšujete (K. M. Ripa). Ono to platí o každém jídle – někdy se tak trochu (nebo i víc) nepovede, ale je třeba ho zkoušet znovu a znovu, on na to člověk jednou přijde.

Pokud vám název něco připomíná, ano, Snídaně u Tiffanyho je inspirací nejen pro název celé knihy, ale i pro výzdobu – grafická úprava, písmo nebo fotografie ve stylu Audrey Hepburnové působí na jednu stranu trochu kýčovitě, na druhou docela vtipně.

A co říci na závěr? Je libo trochu slavnostnější snídani? Koktejl Bellini, jahody ve víně nebo jahodové vinné želé? I to kuchařka J. F. Zatloukalové nabízí.

Snídaně u Florentýny

Dopolední kuchařka pro dceru