Příliš barevná kuchařka
Kuchařky se stále a dlouhodobě jeví jako velice prodejný artikl, na trhu jich je více a více, snaží se oslovit a upoutat, a to jak vizuálně, tak zvučným jménem – samotný obsah může být i zklamáním. Vaří vyhlášení kuchaři, vaří již dlouhodobě zpěváci a herci, vaří sportovci. Není divu, že do dlouhé řady knih receptů přispěla i foodblogerka roku 2013 a 2014, moderátorka Koko, Veronika Kokešová.
Kniha rozhodně upoutá známým jménem i vizuálem, ale… je otázka, jestli opravdu kladně. Na obálce i uvnitř knihy narážíme na stylizované fotografie autorky, jejich dynamičnost mně v prvé řadě říká: „To už tu někdy bylo!“
Okamžitě jsem si vzpomněl na dynamické fotografie v kuchařce Škoda nevařit. Kuchařka plná hudby Martina Škody, kde propojení receptů s odkazem na písničky si o rozpohybované a roztancované fotografie říká. V kuchařce Koko pro ně marně hledám odůvodnění (kromě toho, že mají být asi vtipné). Stylizace fotografií jsou bohužel přemrštěné, prvoplánové a křiklavé. Podobně kompozice fotografií jídel spolu s domalováváním a dokreslováním není vždy úspěšná – příliš mnoho technik, barev a příliš experimentování v duchu koláží mnohým jídlům neprospívá – vlastně na některých obrázcích jídlo zcela ustupuje do pozadí, což je škoda. Autorka si sice vymínila, že si celou knihu včetně grafické stránky připraví sama, ale myslím, že méně je někdy více a není od věci se o přípravě knihy pořádně poradit.
Vlastní kuchařku tvoří devět menu (ne kapitol, autorka tak odkazuje celkem zdařile na své pořady a blog) a desátá tečka, prostě ta sladká.
Každé menu pak čtenáři nabízí několik receptů na ryby, drůbež, zvěřinu, vepřové, houby a další. Autorka pečlivě popisuje přípravu jídel, doporučuje modifikace, upozorňuje na vlastní invenci k receptům. Recepty dokáží zaujmout, ale dokáží i zklamat.
Kdo z nás by pod honosným názvem houbový tatarák hledal klasickou českou smaženici, byť s omáčkou na namáčení topinek jako přílohy, že. Mám dojem, že kuchařku spíš ocení začátečníci, kteří se učí teprve pracovat podle receptů a potřebují získat i nějaké fígle k vaření – informace, jak udělat pořádný vývar nebo rajčatovou omáčku apod., považuji za velké plus této knihy. Oceňuji i recepty využívající například hlívu – dršťková z ní byla výborná, ovšem ničím zásadním recept nezaujal. Podobně houbové tagliatelle, které jsme zkoušeli připravit – nebyly špatné, ale rozhodně bych je nehodnotil jako bezkonkurenční.
Za velký přínos považuji i oživování starých receptů – kdo si dnes dává do polévky svítek – a přitom byl dříve běžnou zavářkou, minimálně jako vlasové nudle, proč ho tedy strávníkům nepřipomenout. Pro ty, kteří potřebují při vaření vizuální podporu, jsou u receptů chytře uvedeny QR kódy, díky nimž si je možné přehrát recepty v podobě videí.
Kuchařku hodnotím jako celkem úspěšnou, nejde o kuchařský zázrak a knihu, bez které bych se v knihovně kuchařek neobešel, ale myslím, že nejen díky popularitě Koko si dokáže najít svého čtenáře a dobře mu posloužit.
Menu podle Koko
Se stejnou vášní, s jakou Veronika Kokešová alias Koko připravuje slavný blog MENUdomu.cz, se pustila do tvorby první kuchařské knihy!
Veronika na svém blogu, za nějž získala ocenění Blogerka roku 2013, zkouší v kuchyni možné i nemožné, svým čtenářům představuje suroviny, se kterými při vaření pracuje, podrobně vysvětluje postupy pomocí videí, na kterých se hodně vaří, směje a zase vaří. A nejinak tomu bude i v její knize. Kuchařka Menu podle Koko obsahuje kapitoly rozdělené dle konkrétních surovin či sezóny – jídla lze mezi sebou kombinovat dle chuti. Těšit se tak můžete na menu ze dvora i z pastviny, houbové, myslivecké, masopustní či sváteční menu nebo na konečnou sladkou tečku. Každý recept bude navíc obsahovat QR kód, díky němuž si budete moct přehrát video a vařit s moderátorkou koko tváří v tvář. Těšit se můžete na opravdu originální zpracování knihy!
