blog

Život s čertem

Knihy o psech bývají různé, nicméně velké popularitě se vždy těší beletrie, v níž do naprosto nepřipravené rodiny vtrhne štěně či dospělý pes a obrátí její život naruby. Asi nejznámější jsou knihy nedávno zesnulé Zdeny Frýbové (Robin, Robin Druhý, Malinkatý kretén – s podtituly, které si nikdo nepamatuje). Ale jsou to i další romány a povídky, především dětské, za všechny jmenujme Pejskování s Polynou nebo starší knihu Jindřicha Plachty o specifickém pejskovi, z něhož se vyklubala žirafa, Pučálkovic Amina.

Do této řady přibývá kniha Evy Munkové. Vypravěčka příběhu (autorka) vzpomíná na nalezeného psíka, s nímž prožila část svého života. Z knihy je vidět, jak svého psa milovala a jak na něj s láskou a nostalgií vzpomíná. To ovšem nemůže být jediným důvodem pro napsání a vydání knihy.

I když se čtenář při čtení knihy leckdy pousměje a pejskař nepochybně vzpomene na psí kousky svého člena rodiny, v zásadě je kniha dost nudná. Kompozičně bych ji přirovnal k patchworkové dece, autorka tak nějak volně spojuje různé příběhy, epizody a střípky ze života pejskařky, které ovšem nijak zvlášť nepropracovává. Čtenář si má možnost uvědomit, jak je náročné literárně zpracovat veselé příběhy všednodennosti – to, co prožíváme jako humornou situaci (či ji aspoň jako humornou vnímáme zpětně), a to, co vyprávíme jako veselé historky ze života, může v psaném textu zcela ztrácet živost, barvitost, vtip, ba i pointu. To, co se celkem úspěšně dařilo právě Zdeně Frýbové (zejména v prvním dílu Robina), se bohužel příliš nepodařilo Evě Munkové – historky, jež by nepochybně s náležitou intonací dokázala podat ústně v pěti větách, se rozpadají na mnoho a mnoho řádků, blednou a uspávají.

O to víc mě překvapuje to, že se v recenzi v internetovém obchodu nakladatelství Portál objevuje tvrzení, že kniha se čte jedním dechem – napínavá a čtivá rozhodně není, neboť nejnapínavější okamžiky knihy jsou asi ty, kdy pes skočí do jezírka s kachnami, které se s ním honí po hladině, a on pak vysílený vyleze místo na břehu na ostrůvku uprostřed rybníčku, nebo jak honí na různých místech světa kočky (věru nečekané okamžiky ze života běžného psa).

Čtěte také  5 knižních novinek, které byste neměli minout

Rovněž ve vypravování autorce chybí širší rozměr zachycení děje, lidské postavy zůstávají nedokreslené, jejich příběhy jsou občas zmatené a nelogické. V beletrii je třeba ocenit práci s nevyřčeným, s tím, co provokuje čtenáře k domýšlení – ovšem to rozhodně není případ této knihy. Tím se dostávám k tomu, že mi není jasný asi ani cílový čtenář, myslím, že jediný, koho může kniha nějak oslovit, je postarší pejskař, který se už musel rozloučit s více psy a při čtení knihy si na ně zavzpomíná – ale i tady jsem dost na pochybách, protože každý pejskař žije především svými veselými pejskařskými zážitky.

Pochopitelně má kniha i své lepší stránky. Oceňuji poměrně pěkný jazyk, jímž autorka vypráví, rovněž oceňuji, že závěr není příliš melancholický ani patetický, což u knih, které končí smrtí hlavního hrdiny (a psík Čert je hlavní hrdina), hrozí poměrně často.

 

Život s čertem

Eva Munková  ·  Vydavatelství: Carpio, 2012

 

Život z čertem je kniha, jež se čte jedním dechem. To proto, že chce zachytit příběh člověka a psa v okamžiku loučení, neboť i psi jsou smrtelní a mají své nebe. Čert je nalezencem z vietnamské tržnice, kde ho autorka „zachrání“ před nejasným osudem. O tom, jak může člověk těsně komunikovat se zvířetem svědčí živé dialogy – rozmluvy s Čertem, kdy se dostáváme do lidské i zvířecí duše.

 

KNIHU SI MŮŽETE ZAKOUPIT  ZDE.