Život s čertem
Knihy o psech bývají různé, nicméně velké popularitě se vždy těší beletrie, v níž do naprosto nepřipravené rodiny vtrhne štěně či dospělý pes a obrátí její život naruby. Asi nejznámější jsou knihy nedávno zesnulé Zdeny Frýbové (Robin, Robin Druhý, Malinkatý kretén – s podtituly, které si nikdo nepamatuje). Ale jsou to i další romány a povídky, především dětské, za všechny jmenujme Pejskování s Polynou nebo starší knihu Jindřicha Plachty o specifickém pejskovi, z něhož se vyklubala žirafa, Pučálkovic Amina.
Do této řady přibývá kniha Evy Munkové. Vypravěčka příběhu (autorka) vzpomíná na nalezeného psíka, s nímž prožila část svého života. Z knihy je vidět, jak svého psa milovala a jak na něj s láskou a nostalgií vzpomíná. To ovšem nemůže být jediným důvodem pro napsání a vydání knihy.
I když se čtenář při čtení knihy leckdy pousměje a pejskař nepochybně vzpomene na psí kousky svého člena rodiny, v zásadě je kniha dost nudná. Kompozičně bych ji přirovnal k patchworkové dece, autorka tak nějak volně spojuje různé příběhy, epizody a střípky ze života pejskařky, které ovšem nijak zvlášť nepropracovává. Čtenář si má možnost uvědomit, jak je náročné literárně zpracovat veselé příběhy všednodennosti – to, co prožíváme jako humornou situaci (či ji aspoň jako humornou vnímáme zpětně), a to, co vyprávíme jako veselé historky ze života, může v psaném textu zcela ztrácet živost, barvitost, vtip, ba i pointu. To, co se celkem úspěšně dařilo právě Zdeně Frýbové (zejména v prvním dílu Robina), se bohužel příliš nepodařilo Evě Munkové – historky, jež by nepochybně s náležitou intonací dokázala podat ústně v pěti větách, se rozpadají na mnoho a mnoho řádků, blednou a uspávají.
O to víc mě překvapuje to, že se v recenzi v internetovém obchodu nakladatelství Portál objevuje tvrzení, že kniha se čte jedním dechem – napínavá a čtivá rozhodně není, neboť nejnapínavější okamžiky knihy jsou asi ty, kdy pes skočí do jezírka s kachnami, které se s ním honí po hladině, a on pak vysílený vyleze místo na břehu na ostrůvku uprostřed rybníčku, nebo jak honí na různých místech světa kočky (věru nečekané okamžiky ze života běžného psa).
Rovněž ve vypravování autorce chybí širší rozměr zachycení děje, lidské postavy zůstávají nedokreslené, jejich příběhy jsou občas zmatené a nelogické. V beletrii je třeba ocenit práci s nevyřčeným, s tím, co provokuje čtenáře k domýšlení – ovšem to rozhodně není případ této knihy. Tím se dostávám k tomu, že mi není jasný asi ani cílový čtenář, myslím, že jediný, koho může kniha nějak oslovit, je postarší pejskař, který se už musel rozloučit s více psy a při čtení knihy si na ně zavzpomíná – ale i tady jsem dost na pochybách, protože každý pejskař žije především svými veselými pejskařskými zážitky.
Pochopitelně má kniha i své lepší stránky. Oceňuji poměrně pěkný jazyk, jímž autorka vypráví, rovněž oceňuji, že závěr není příliš melancholický ani patetický, což u knih, které končí smrtí hlavního hrdiny (a psík Čert je hlavní hrdina), hrozí poměrně často.
Život s čertem
Eva Munková · Vydavatelství: Carpio, 2012
Život z čertem je kniha, jež se čte jedním dechem. To proto, že chce zachytit příběh člověka a psa v okamžiku loučení, neboť i psi jsou smrtelní a mají své nebe. Čert je nalezencem z vietnamské tržnice, kde ho autorka „zachrání“ před nejasným osudem. O tom, jak může člověk těsně komunikovat se zvířetem svědčí živé dialogy – rozmluvy s Čertem, kdy se dostáváme do lidské i zvířecí duše.
